Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2464/2021

26 Cdo 2464/2021-570

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) Z. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bronislavou Wittnerovou, MSc., advokátkou se sídlem v Olomouci, Jiřího z Poděbrad 893/9, b) P. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného žalobkyní a) jako obecnou zmocněnkyní, proti žalované I. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntálu, nám. J. Žižky 39/2, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. ledna 2020, č. j. -246, takto:I. Dovolání žalobkyně a) se odmítá.II. Řízení o dovolání žalobce b) se zastavuje.III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení každý částku 1.089 Kč k rukám Mgr. Josefa Blažka, advokáta se sídlem v Olomouci, nám. J. Žižky 39/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

V projednávané věci mají žalobci postavení samostatných společníků ( ; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. ); Nejvyšší soud proto posuzoval dovolání každého z nich samostatně.

Řízení o dovolání žalobce b) Nejvyšší soud zastavil podle a o. s. ř, neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného právního zastoupení v dovolacím řízení ani nedoložil, že by měl právnické vzdělání ( ).

Dovolatel podal dovolání v zastoupení obecné zmocněnkyně – žalobkyně a). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 7. 2020, č. j. -466, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2020, č. j. -492, byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Následně byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 5. 2021, č. j. -552, vyzván k tomu, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení pro dovolací řízení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a byl poučen o následcích nečinnosti. Dovolatel však ve stanovené lhůtě podmínku nesplnil, soudu doložil pouze plnou moc zmocňující k podání dovolání žalobkyni a), která však není advokátkou.

Dovolání žalobkyně a) Nejvyšší soud odmítl podle , neboť není podle přípustné.

Odvolací soud založil svůj závěr o zamítnutí žaloby na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu na dvou na sobě nezávislých důvodech. Předně dovodil, že žaloba byla podána po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty ( , , dále jen „o. z.“). Dále také uzavřel, že žalobci nebyli k podání žaloby aktivně věcně legitimováni. Nepřisvědčil jejich tvrzení, že žalobce b) se stal společným nájemcem bytu se svoji matkou (A. K.) na základě dohody. Uvedl, že uzavření dohody o vzniku společného nájmu z provedeného dokazování nevyplývá; v ě ze dne 9. 6. 2002, o kterou uvedené tvrzení opírali, neshledal ani náznak dohody o změně okruhu nájemců. Měl proto za to, že po smrti F. K. (otce žalobců) se výlučnou nájemkyní bytu stala A. K. (matka žalobců), a po její smrti dne 17. 1. 2017 pak nájem bytu přešel na žalobce, kteří se v souladu s o. z. stali společnými nájemci bytu, avšak pouze na dobu dvou let ( o. z.). Uzavřel, že v průběhu soudního řízení skončil nájem žalobců uplynutím doby, v důsledku čehož žalobci pozbyli aktivní legitimaci.

Závěr o nedostatku aktivní legitimace však dovolatelka zpochybňuje pouze tvrzením, že odvolací soud nesprávně hodnotil obsah y ze dne 9. 6. 2002 [má za to, že žalobce b) se nájemcem bytu stal na základě dohody]. Právní posouzení věci tak zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek, namítá nesprávnost hodnocení provedeného dokazování, a uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden

Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že řízení zatížil vadami (nedostatky odůvodnění rozsudku, neposkytnutí poučení podle a , nevypořádání se se všemi námitkami). K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( – 238a o. s. ř). Způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu přitom není ani námitka, že dovolatelce byla v řízení před odvolacím soudem odňata možnost jednat před soudem, neboť tato námitka je tzv. zmatečnostní vadou ( ). Lze proto uzavřít, že správnost druhého právního názoru odvolacího soudu nebyla účinně zpochybněna.

Jen pro úplnost lze dodat, že skutková zjištění odvolacího soudu odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry náležitě odůvodnily. Právní názor, že k podání žaloby na určení oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. může být aktivně legitimován pouze nájemce, je přitom výrazem ustálené rozhodovací praxe (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. , dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. ). Skutečnost, že nájem, který přešel na členy domácnosti zemřelého nájemce podle § 2279 odst. 1 o. z. skončí uplynutím dvou let vyplývá přímo z § 2279 odst. 2 věta první o. z.

Obstojí-li druhý právní názor (o nedostatku aktivní legitimace žalobců), je bezpředmětné přezkoumávat správnost právního názoru (jenž dovoláním účinně napaden byl) o podání žaloby po uplynutí prekluzivní lhůty podle § 2290 o. z.; stejně tak je bezpředmětné zabývat se otázkami, jež se vztahují k samotné oprávněnosti výpovědi z nájmu (např. obsahovými náležitostmi výpovědi, existencí výpovědního důvodu nebo otázkou, zda žalovaná je vlastníkem předmětného bytu). Řešení těchto otázek totiž nemůže mít na celkový závěr odvolacího soudu o nemožnosti vyhovění žalobě na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu žádný vliv (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V části, ve které dovolatelka namítá, že nájem jí vznikl užíváním bytu v dobré víře (§ 2238 o. z.), je dovolání vnitřně rozporné. Dovolatelka sama výslovně uvádí, že právo nájmu bytu jí vzniklo po smrti její matky v roce 2017. Jestliže jí žalovaná dala výpověď z nájmu bytu taktéž v roce 2017, nemohla být hypotéza § 2238 o. z. naplněna, neboť dovolatelka nemohla být po dobu tří let v dobré víře, že její nájem je po právu.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. 1. 2022

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu