Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1640/2021

33 Cdo 1640/2021-273

USNESENÍ

E. K.

Modré pyramidě stavební spořitelně, a. s.

, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128/222 (identifikační číslo 601 92 852), zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Na Maninách 1424/25, o 16.597,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2021, č. j. -243, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.517 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ludmily Pávkové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 9. 12. 2019, č. j. -213, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o 16.597,36 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 20. 10. 2016 do zaplacení a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 30.201,60 Kč; současně žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.033,60 Kč. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná je povinna vést žalobci individuální účet stavebního spoření a připisovat na něj sjednané úroky, protože právní vztah založený smlouvou o stavebním spoření trvá (článek 6 bod 1, věta druhá, čl. 7 body 1, 2, článek 26 bod 1 všeobecných obchodních podmínek). Přestože žalovaná zrušením účtu stavebního spoření a převedením peněžních prostředků na tzv. technický účet porušila smluvní ujednání – a je tedy povinna na obnovený účet stavebního spoření připsat všechny úroky –, žalobci nárok na zaplacení částky 16.597,36 Kč představující smluvní úroky od 1. 8. 2015 do 31. 7. 2016 nevznikl ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 / /, dále jen „obč. zák.“). Platí ujednání, podle něhož se úroky ze zůstatku na účtu nevyplácejí separátně, ale až s naspořenou částkou včetně státní podpory (článek 7 bod 3 všeobecných obchodních podmínek).

Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Skutkové zjištění, z něhož odvolací soud vyšel, nedoznalo oproti stavu panujícímu v době, kdy Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. -156, zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, žádných změn. Za podstatné považuje dovolací soud připomenout jen, že žalobce a žalovaná uzavřeli 30. 1. 2001 smlouvu o stavebním spoření s cílovou částkou 300.000 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření, schválené rozhodnutím Ministerstva financí z 26. 10. 1995, č. j. 322/61065/1995, ve znění dodatku schváleného 29. 4. 1997, č. j. 352/31708/1997 (dále jen „všeobecné obchodní podmínky“), definující závazek žalobce naspořit dohodnutou částku, kterou bude mít po určité době k dispozici, spojenou s nárokem na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Podle článku 6 bodu 1, věty druhé, všeobecných obchodních podmínek začíná doba spoření „dnem uzavření smlouvy a končí vyplacením vkladů účastníka, státní podpory a úroků z nich nebo poskytnutím úvěru (tj. dnem uzavření úvěrové smlouvy) nebo zánikem právnické osoby jako účastníka.“ Článek 7 – „Úročení vkladů stavebního spoření“ – stanovil, že zůstatek na účtu (vklady, státní podpora a úroky z nich připsané ke konci roku) „se úročí sazbou 3% p.a.“ (bod 1), že – nedojde-li k výběru zůstatku – se „úroky připisují vždy ke konci kalendářního roku“ (bod 2) a že se úroky „nevyplácejí zvlášť“ (bod 3). Žalobce pokračoval ve spoření i poté, co zůstatek na účtu překročil částku 300.000 Kč.

V rozsudku ze dne 24. 4. 2019, č. j. -156, Nejvyšší soud uzavřel, že ujednání o „automatickém“ navyšování cílové částky pokračujícím spořením žalobce a přijímáním jeho plateb žalovanou na účet stavebního spoření („přespoření“), jež nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření, vylučuje úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření ve smyslu § 578 obč. zák. Jinak řečeno, právní vztah založený smlouvou o stavebním spoření nezanikl a soudy obou stupňů tento právní názor v plném rozsahu respektovaly. Za takové situace lze sjednané úroky vyplatit jen při splnění předpokladů vyplývajících z článků 6 bodu 1 a 7 bodu 2 všeobecných obchodních podmínek, nikoliv separátně.

V závěru bodu 20 odůvodnění rozhodnutí odvolací soud – nad rámec rationis decidendi (jen jako obiter dictum) – uvedl: „Žaloba ovšem není důvodná ani v případě, že smluvní vztah mezi účastníky zanikl, jak tvrdí žalovaná. V takovém případě je totiž zřejmé, že na straně žalované nelze shledat žádné protiprávní jednání a tudíž se nelze z tohoto titulu domáhat náhrady škody.“ Námitky žalobce zpochybňující uvedený závěr se tedy týkají otázky, na níž není výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci založen.

Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 18. 1. 2022

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu