Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2740/2021

26 Cdo 2740/2021-159

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) J. F., narozeného XY, bytem XY, b) H. F., narozené XY, bytem tamtéž, obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO 00006947, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o 7.233.097 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2020, č. j. -132, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 8. 12. 2020, č. j. -132, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 17. 9. 2020, č. j. -120, kterým pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání zastavil podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, odvolací řízení (proti rozsudku téhož soudu ze dne 14. 2. 2020, č. j. -91, jímž žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), neboť není podle přípustné.

Z ustálené soudní praxe, od které není důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, vyplývá, že domáhá-li se pronajímatel náhrady škody vůči státu v souvislosti s úpravou tzv. regulovaného nájemného, jde o nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle d, nikoli o nárok podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem, dále jen „ “ [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2013, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 106/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. )]. Výše soudního poplatku za řízení o náhradu za omezení vlastnického práva způsobeného regulací nájemného proto není určena položkou 8a Sazebníku poplatků (jak nesprávně namítají dovolatelé), nýbrž je nutné jeho výši určit jako v případě řízení, jehož předmětem je peněžité plnění. Správnost tohoto závěru přitom není způsobilá zvrátit ani dovolateli citovaná judikatura Ústavního soudu, neboť ta je založena na jiném skutkovém i právním základě, když v předmětných řízeních bylo rozhodováno o nárocích podle

Výše soudního poplatku z odvolání byla proto v projednávané věci určena správně a rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovoláním je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí.

Námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýkají nedostatek odůvodnění (nepřezkoumatelnost) a nevypořádání se se všemi odvolacími námitkami, dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v o. s. ř; k vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( – 238a ).

Dovolatelé sice napadají usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak výrok o nákladech řízení, napadají zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( -238a ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ). Dovolání proti tomuto výroku by navíc ani nebylo přípustné [ , ].

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. 1. 2022

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu