Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
9E58BABED49FB861C1258812001B7C03.html
HTML · 12.85 KB
No categories available
26 Cdo 2740/2021
26 Cdo 2740/2021-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) J. F., narozeného XY, bytem XY, b) H. F., narozené XY, bytem tamtéž, obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO 00006947, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o 7.233.097 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 73/2018 , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2020, č. j. 58 Co 394/2020 -132, takto:
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 8. 12. 2020, č. j. 58 Co 394/2020 -132, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 17. 9. 2020, č. j. 31 C 73/2018 -120, kterým pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, odvolací řízení (proti rozsudku téhož soudu ze dne 14. 2. 2020, č. j. 31 C 73/2018 -91, jímž žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “), neboť není podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
Z ustálené soudní praxe, od které není důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, vyplývá, že domáhá-li se pronajímatel náhrady škody vůči státu v souvislosti s úpravou tzv. regulovaného nájemného, jde o nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobo d, nikoli o nárok podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem, dále jen „zákon č. 82/1998 Sb. “ [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 367/2012 , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2013, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1269/2014 , uveřejněné pod číslem 106/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3475/2014 )]. Výše soudního poplatku za řízení o náhradu za omezení vlastnického práva způsobeného regulací nájemného proto není určena položkou 8a Sazebníku poplatků (jak nesprávně namítají dovolatelé), nýbrž je nutné jeho výši určit jako v případě řízení, jehož předmětem je peněžité plnění. Správnost tohoto závěru přitom není způsobilá zvrátit ani dovolateli citovaná judikatura Ústavního soudu, neboť ta je založena na jiném skutkovém i právním základě, když v předmětných řízeních bylo rozhodováno o nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb.
Výše soudního poplatku z odvolání byla proto v projednávané věci určena správně a rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovoláním je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí.
Námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýkají nedostatek odůvodnění (nepřezkoumatelnost) a nevypořádání se se všemi odvolacími námitkami, dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř; k vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237 – 238a o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolatelé sice napadají usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak výrok o nákladech řízení, napadají zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 -238a o. s. ř. o. s. ř. ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Dovolání proti tomuto výroku by navíc ani nebylo přípustné [§ 237 , § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. ].
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu