Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3317/2021

-444

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce L. F., bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 224/3, proti žalované A. M., bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Michálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2021, č. j. -417, takto:

Odůvodnění:

Žalobce (nájemce tam specifikovaného bytu – dále jen „předmětný byt“) se proti původně žalovaným M. H. a F. H. (dále jen „původně žalovaní“) jako tehdejším pronajímatelům předmětného bytu domáhal, aby soud s odkazem na ustanovení , , v tehdy účinném znění (dále jen „o. z.“), určil, že je neplatná (neoprávněná) jejich výpověď ze dne 25. března 2015, kterou mu nájem bytu vypověděli.

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. července 2019, č. j. -320, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. května 2021, č. j. -417, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalobce (dovolatele), které Nejvyšší soud České republiky projednal podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (dále jen „“), není přípustné podle K dovolacímu přezkumu dovolatel předložil právní otázku, zda původně žalovaní jako nabyvatelé mohli na základě smlouvy o převodu vlastnictví, kterou uzavřeli s manžely M. jako převodci dne 29. prosince 2000 s účinky vkladu vlastnického práva k témuž dni, předmětný byt nabýt od nevlastníků (manželů M.) na základě dobré víry nabyvatele ve stav zápisu v katastru nemovitostí. Měl za to, že ačkoliv uvedená otázka byla již dovolacím soudem vyřešena, měla by být nyní posouzena jinak (viz obsah dovolání ve spojení s právním závěrem, který ohledně této otázky přijal odvolací soud s odkazem na tam specifikovanou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu). Nelze však ztratit ze zřetele, že takto postavená právní otázka již byla vskutku v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od jejího již ustáleného řešení není důvodu se odchýlit ani v posuzovaném případě.

V otázce nabytí vlastnického práva od nevlastníka k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí byla dřívější rozkolísaná soudní praxe usměrněna rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2016, sp. zn. . V něm se Nejvyšší soud odchýlil od své dosavadní rozhodovací praxe a dospěl k závěru, že podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013, resp. do 31. prosince 2014 (k tomu srov. § 3064 o. z.) bylo možné nabýt vlastnické právo od nevlastníka k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí. K odůvodnění uvedeného právního závěru mimo jiné uvedl, že je třeba respektovat Ústavním soudem ustáleně zaujímaný právní názor o možnosti nabytí nemovitosti od nevlastníka podle dosavadní právní úpravy, a to tak, jak je co do skutkové podstaty vymezen v odůvodnění jeho nálezu ze 17. dubna 2014, sp. zn. . V citovaném nálezu přitom Ústavní soud rovněž konstatoval, že dobrověrné nabytí vlastnického práva a vydržení představují dva různé způsoby originárního nabytí vlastnického práva, založené celkově na odlišných podmínkách, mezi nimiž se ale v obou případech nachází oprávněná držba (viz bod 56. Nálezu). K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. i v rozsudcích z 24. května 2018, sp. zn. , a z 13. září 2018, sp. zn. .

Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud se s odkazem na závěry obsažené v rozsudku soudu prvního stupně ztotožnil rovněž s názorem, že vzhledem k přijatým skutkovým závěrům nebylo porušeno ani dovolatelovo předkupní právo upravené v ustanovení a 2 , ve znění účinném do 31. prosince 2013. Uvedený závěr pak dovolatel zpochybnil pouze poukazem na nesprávná skutková zjištění, tedy prostřednictvím dovolacího důvodu, které k dispozici nemá.

Dovolací soud nepřehlédl dovolací sdělení, že dovoláním se napadá rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, tj. jakoby i jeho nákladové výroky. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje; ve vztahu k uvedeným výrokům totiž schází v dovolání jakékoliv odůvodnění. Navíc podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 1. 2022

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu