Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2011/2021

24 Cdo 2011/2021-84

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy v právní věci nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, bytem XY, zastoupené opatrovníkem statutárním městem Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády č. 408/51, dcery rodičů L. N., narozené XY, bytem XY, a Z. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského č. 241, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. listopadu 2020, č. j. -62, takto: I. Dovolání otce nezletilé se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. 11. 2020,č. j. -62, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2020, č. j. -46, kterým soud prvního stupně zamítl návrh otce nezletilé na popření jeho otcovství k nezletilé. Své rozhodnutí odvolací soud opřel zejména o relevantní ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen: “o. z.“), a názor, že ustanovení o. z., proti kterému otec nezletilé brojil, a které určuje popěrnou lhůtu šesti měsíců pro muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, není v rozporu s ústavním pořádkem.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal otec nezletilé dovolání, v jehož rámci uvádí, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která doposud nebyla řešena. Touto otázkou dovolatel rozumí údajně diskriminační ustanovení § 790 o. z., které dle jeho názoru nedůvodně znevýhodňuje nesezdané muže oproti sezdaným v délce lhůty k popření otcovství. Napadený rozsudek, který se o jmenované ustanovení opíral, pak považuje za zásah orgánu státu, kterým je zasaženo do jeho práva, které mu zaručuje Usnesení předsednictva České národní rady č. , o vyhlášení y základních práva a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky (dále jen: „Listina“).

Nejvyšší soud uvádí, že názor dovolatele, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, který doposud nebyla řešena, dovolací soud nesdílí. Dovolatel neuvádí žádnou konkrétní otázku, kterou by bylo možno označit za otázku doposud neřešenou. Nejvyšší soud se předkládanou otázkou odlišné délky popěrných lhůt již zabýval v rámci rozsudku ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a judikoval, že odlišnost v režimu , o rodině, ve znění pozdějších předpisů, není bezdůvodná. S ohledem na obdobnou koncepci domněnek otcovství i popěrných lhůt v režimu o. z. lze tento závěr uplatnit i pro otázky spojené se současnou právní úpravou. Též Ústavní soud v usnesení ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. , uvedl, že odlišná délka popěrných lhůt není v rozporu s ústavním pořádkem a nezpůsobuje zásah do u zaručených práv stěžovatele.

Přezkumem napadeného rozhodnutí odvolacího soudu došel Nejvyšší soud k závěru, že soud druhého stupně postupoval korektně, a rozhodl v souladu s relevantními ustanoveními právních předpisů, kterými je vázán, i s předchozí judikaturou dovolacího soudu. Přestože vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona (viz kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. ), ani Nejvyšší soud není oprávněn přejímat funkci zákonodárce, a se zákonnými ustanoveními nakládat zcela libovolně, resp. tak, jak dovolatel žádá.

Podle ustanovení § 785 odst. 1 o. z. manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech zakládajících důvodnou pochybnost, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce, popřít své otcovství u soudu, nejpozději však do šesti let od narození dítěte. Otcovství popírá vůči dítěti a matce, jsou-li oba naživu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému; není-li naživu žádný z nich, manžel toto právo nemá.

Podle ustanovení § 786 odst. 1 o. z. Narodí-li se dítě mezi stošedesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po jeho zániku nebo prohlášení za neplatné, lze otcovství popřít s výjimkou uvedenou v ustanovení § 777, jen je-li vyloučeno, aby manžel matky byl otcem dítěte.

Podle ustanovení § 790 odst. 1 o. z. muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může otcovství k dítěti popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte. Může tak učinit do šesti měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; dojde-li k určení otcovství před narozením dítěte, neskončí lhůta dříve než šest měsíců po jeho narození.

Nejvyšší soud odkazuje na shora citovanou předchozí judikaturu dovolacího soudu, podle níž okolnost, zda rodiče dítěte uzavřeli manželství či nikoli, má zcela zásadní význam pro postavení sezdaného a nesezdaného muže i ve vztahu k případnému otcovství. V prvém případě se jeho otcovství zakládá na uzavřeném manželství s matkou, zatímco v případě druhém se opírá o souhlasné prohlášení obou rodičů. Zákon při rozlišení úpravy popěrných lhůt respektuje autonomní vůli rodičů, a zohledňuje i sociální dimenzi rodičovství. Odlišnost, kterou zákon při úpravě popěrných lhůt stanovuje, tedy není bezdůvodná. V kontextu tohoto závěru lze dále uvést, že dovolatelův argument o možném porušení jeho práva zaručeného y, je bezpředmětný.

Ani Nejvyšší soud nespatřuje důvod pro postup dle ústavního , y, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením , písm. c) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „ “), neboť dle názoru dovolacího soudu není ustanovení o. z. v rozporu s ústavním pořádkem. Tento názor sdílí i Ústavní soud (viz výše odkazované usnesení ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. ).

Dovolací soud uzavírá, že uplatněnou dovolací argumentací (dovolací důvod a vymezený předpoklad přípustnosti dovolání) se dovolateli přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení nepodařilo založit.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání otce dle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 1. 2022

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu