Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Nd 630/2021

24 Nd 630/2021-21

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových č. 2808/2, IČO 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinnému T. B. V., naposledy se sídlem v XY, IČO XY, pro 17 330,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Zuzana Grosamová, Exekutorský úřad Praha 6 se sídlem v Praze 6, Bělohorská č. 270/17, podal u Okresního soudu Plzeň-sever žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 17 330,18 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 27. 3. 2017, č. j. ČTÚ-19293/2016-634/VII. vyř.-BaI.

Okresní sodu Plzeň-sever usnesením ze dne 3. 11. 2021, č. j. -16, vyslovil svou místní nepřílušnost (výrok I.) a rozhodl, že „po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne“ (výrok II.). Dospěl k závěru, že „z Centrální evidence obyvatel České republiky a informačního systému základních registrů a zprávy Krajského ředitelství Policie ČR z 22. 9. 2021 vyplývá, že povinný nemá na území České republiky evidovaný trvalý pobyt ani žádný jiný druh pobytu, poslední povolený pobyt skočil 11. 8. 2013“, že „se jedná o státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky“, že „v systému ISAS Okresního soudu Plzeň-sever nebyl povinný dosud veden“, že „exekuce byla zahájena na základě vykonatelného rozhodnutí č. j. ČTÚ-19293/2016-634/VII. vyř.-BaI, který vydal Český telekomunikační úřad dne 27. 3. 2017, a spadá do pravomoci soudů České republiky“, že „podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť povinný nemá pobyt na území České republiky“, a proto „soud vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předkládá Nejvyššímu soudu podle k určení, který soud věc projedná a rozhodne“.

Podle ustanovení , (dále jen „ “), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle ustanovení , které se použije i pro exekuční řízení (srov. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek předloží Nejvyššímu soudu.

V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).

Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. ). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).

Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud České republiky určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení odkazem na splnění podmínek předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem Plzeň-sever ( ) podle ustanovení , vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud Plzeň-sever, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 1. 2022

JUDr. Roman Fiala předseda senátu