Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3610/2021

28 Cdo 3610/2021-488

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) L. R., narozeného XY, bytem v XY, b) M. R., narozené XY, bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Václavem Brettingerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 36/31, proti žalované PREdistribuce, a. s., se sídlem v Praze 5, Svornosti 3199/19a, identifikační číslo osoby: 27376516, o zaplacení částky 669.989,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2021, č. j. -441, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 11. 2020, č. j. -410, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 669.989,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 669.989,54 Kč od 7. 10. 2015 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit náklady řízení, a to žalobcům k rukám jejich zástupce ve výši 437.764,- Kč a České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 ve výši 50.139,- Kč (výroky II. a III.).

Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. -441, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 18.168,- Kč (výrok II.).

Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobci odebírali elektrickou energii ve svém domě v XY, jejímž distributorem byla žalovaná. V lednu 2015 žalovaná provedla v rozvodné skříni, v níž byly umístěny přívody elektřiny k domu žalobců i k nemovitostem jiných vlastníků, kontrolní měření odebraného elektrického proudu příslušným měřicím zařízením, jehož výsledek značně převyšoval údaje z elektroměru situovaného v domě žalobců, což žalovaná přičítala neoprávněnému odběru elektřiny ze strany žalobců. Žalovaná proto žalobcům odebrala elektroměr a vyčíslila sankci ve výši 669.989,54 Kč, kterou žalobci zaplatili, aby jim mohly být obnoveny dodávky elektrické energie. Podanou žalobou se žalobci domáhají vrácení zmíněné částky s tím, že se neoprávněného odběru elektrické energie nedopustili. Soudy nižších instancí shledaly, že provedenými důkazy nebyl neoprávněný odběr elektřiny dle ustanovení , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), v projednávané kauze prokázán. Uzavřely tudíž, že se žalovaná na úkor žalobců bezdůvodně obohatila ve smyslu ustanovení a násl., , , účinného od 1. 1. 2014, pročež žalobnímu žádání zcela vyhověly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), pro existenci otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených. Domnívá se, že pojem „neoprávněný odběr“ ve smyslu ustanovení je nutno chápat jako kontinuálně působící stav spočívající v odběru neměřené elektřiny, který nelze zachytit běžným vnímáním ve své fyzické podobě. Podotýká, že za „neoprávněný odběr“ dle uvedeného ustanovení nelze považovat samotnou část elektroinstalace, jíž prochází neměřená elektřina. Dovolacího soudu se pak táže na rozsah dokazování potřebný ke zjištění neoprávněného odběru elektřiny dle ustanovení . Namítá rovněž, že odvolací soud měl nařídit vypracování revizního znaleckého posudku, jelikož v řízení provedené znalecké posudky se lišily ve výkladu pojmu „neoprávněný odběr“ ve smyslu ustanovení . Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky ve výši 669.989,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 669.989,54 Kč od 7. 10. 2015 do zaplacení zamítá.

Žalobci vyjádřili nesouhlas s dovoláním žalované, a to prostřednictvím svého zástupce i samostatným podáním. Zdůraznili přitom, že z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že odpovědnost za škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny nelze založit na pouhé domněnce o neoprávněnosti tohoto odběru vyplývající z řádně neprokázaného měření odběru elektrické energie. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 19. 5. 2021 (srovnej bod 2., části první článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( , věta první, ), za niž jedná pověřený zaměstnanec, jenž má právnické vzdělání [ ], zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné ( ).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalované není přípustné.

Dovolatelka předkládá k posouzení otázky vážící se ke způsobu hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem (potažmo soudem prvního stupně) a jeho správnosti. Jejím prostřednictvím ovšem ve smyslu ustanovení nevymezuje žádnou kvalifikovanou otázku hmotného ani procesního práva, z níž by bylo lze usuzovat na přípustnost dovolání, ale podrobuje kritice správnost skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, jímž je však dovolací soud dle procesní úpravy účinné od 1. 1. 2013 vázán [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. (označená rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17, jež jsou, stejně jako dále uvedené rozhodnutí Ústavního soudu, přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz]. Jakkoli se totiž dovolatelka snaží navodit dojem, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – svými výtkami zpochybňuje skutkové závěry, neboť jimi brojí proti hodnocení důkazů, k čemuž však nemá s účinností od 1. 1. 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod a samotné hodnocení důkazů nelze – se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení – pod jedině možný (zákonný) dovolací důvod podřadit (srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Samotná skutková zjištění tedy dovolacímu přezkumu podrobit nelze a jejich případné vady (ve smyslu správnosti či úplnosti) nemohou založit přípustnost dovolání (na přípustnost dovolání lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ustanovení , přičemž jeho uplatněním není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Lze proto uzavřít, že dovolatelka v dovolání zpochybnila toliko hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a z toho vyplývající skutková zjištění [stran naplnění znaků neoprávněného odběru elektřiny dle ustanovení ], na nichž odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – založil svůj závěr, že se v přítomné věci nejednalo o neoprávněný odběr elektřiny podle ustanovení ; dovolatelka tudíž neuplatnila jediný možný (způsobilý) dovolací důvod podle ustanovení K uplatněné dovolací argumentaci sluší se dodat, že soud prvního stupně (s jehož závěry se odvolací soud plně ztotožnil) důkladně vysvětlil, z jakého důvodu dospěl k závěru, že se žalobci nedopustili neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy, přičemž v uvažovaném směru nejsou úvahy obou soudů nižších instancí v poměru k provedeným důkazům a z nich se podávajícím zjištěním nikterak nepřiměřené, či snad dokonce extrémní. Namístě je tedy konstatovat, že soud prvního stupně přesvědčivě a podrobně zdůvodnil, jakým způsobem v řízení provedené důkazy hodnotil, přičemž s tímto postupem se coby správným ztotožnil i odvolací soud. Fakt, že s tímto hodnocením dovolatelka nesouhlasí, nemůže na jeho správnosti ničeho změnit.

Sluší se pak připomenout, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků ( , ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad ustanovení Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. ). Soudu prvního stupně, jehož úvahy odvolací soud aproboval, přitom nelze vytknout, že by se právě uvedenými kritérii při hodnocení znaleckých posudků v projednávané věci neřídil, jestliže se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zabýval hodnocením těchto znaleckých posudků a přesvědčivě odůvodnil, proč považoval za relevantní závěr znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znalcem Ing. Vladimírem Jelínkem o neprůkaznosti neoprávněného odběru elektřiny ze strany žalobců, který se nadto dle názoru soudu prvního stupně nerozcházel se závěrem znaleckého posudku předloženého žalovanou.

Namítá-li dovolatelka, že nebyl proveden jí navrhovaný důkaz dalším revizním znaleckým posudkem, vystihuje tím vadu řízení, jež není způsobilým dovolacím důvodem (nenaplňuje důvod dle ustanovení ), přičemž platí, že ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, přihlíží dovolací soud tehdy, je-li dovolání přípustné (srovnej věty druhé ). Soud ostatně není vázán důkazním návrhem účastníků potud, že by byl povinen provést všechny navržené důkazy; je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, v závislosti na jeho hodnocení, které důkazy je nezbytné provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. ), což odvolací soud v posuzované věci učinil.

K postupu odvolacího soudu se nad rámec výše uvedeného sluší poznamenat, že dovolací soud již ve své judikatuře dovodil, že zákon ( ) nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku pak bude přicházet v úvahu zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , a ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. ). Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. ). Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. ).

V projednávané věci soud prvního stupně, potažmo odvolací soud, uvedené závěry soudní praxe respektoval, neboť po slyšení zpracovatelů obou znaleckých posudků řádně zdůvodnil, z jakých důvodů nemá pochybnosti o správnosti odborného závěru, že neoprávněný odběr elektřiny v případě žalobců nebyl zjištěn, obsaženého v posudku znalce Ing. Vladimíra Jelínka, jakož i znalce prof. Ing. Karla Sokanského, CSc., respektive Ing. Tadeusze Sikory. Důvody, pro které odvolací soud nepřipustil důkaz dalším, v pořadí třetím, znaleckým posudkem, lze považovat za dostatečné a adekvátní okolnostem projednávané věci.

Dovolací soud se zabýval přípustností dovolání i ve vztahu k části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně rovněž ve výrocích II. a III. o nákladech prvostupňového řízení, a ve vztahu k výroku II. o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť žalovaná výslovně uvedla, že dovolání podává proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu. Proti označeným výrokům však není dovolání objektivně – ze zákona – přípustné [ , ve znění účinném od 30. 9. 2017].

Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první za současného použití ustanovení , část věty před středníkem a Protože dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům vznikly v dovolacím řízení náklady související se zastupováním advokátem, je žalovaná povinna žalobcům tyto náklady nahradit. Výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí celkovou částku 11.280,- Kč. Náhrada v uvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 10.980,- Kč – , , , . a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), a náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč – a advokátního tarifu.

Místem splnění náhradové povinnosti je zástupce žalobců, který je advokátem ( ). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení , část věty před středníkem, a , neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 11. 1. 2022

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu