Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3617/2021

30 Cdo 3617/2021-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce P. B., narozeného dne XY, bytem XY, proti žalovaným: 1)České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, 2) České republice – Nejvyššímu soudu, se sídlem v Brně, Burešova 571/20, o zaplacení 9 852 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2021, č. j. -84, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Opavě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. -74, odmítl podání žalobce ze dne 25. 5. 2020, doručené témuž soudu dne 29. 5. 2020, kterým bylo zahájeno řízení v této věci (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 22. 2. 2021, č. j. -84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 5. 4. 2021 včasné dovolání (č. l. 88), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 4. 2021, č. j. -93, byl žalobce vyzván k tomu, aby si v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání a dále, aby soudu předložil plnou moc pro advokáta k zastupování v dovolacím řízení a jím sepsané dovolání, to vše ve lhůtě 15 dní od doručení usnesení. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 22. 4. 2021, na což žalobce reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 5. 2021, č. j. -100, byl žalobce vyzván, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč, přičemž byl poučen o následcích nevyhovění této výzvě v podobě zastavení dovolacího řízení. Na toto usnesení reagoval žalobce žádostí ze dne 24. 5. 2021 o osvobození od soudních poplatků.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 6. 2021, č. j. -106, bylo rozhodnuto, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků (výrok I) a že se nevyhovuje jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II). K odvolání žalobce bylo toto usnesení potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 7. 2021, č. j. -117, s tím, že se jedná o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o neustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Toto usnesení napadl žalobce ústavní stížností, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. .

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “.

Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.

Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu řádně soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle , o soudních poplatcích, zastavil.

V daném případě nebylo podle dovolacího soudu nezbytné, aby byl žalobce znovu vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání po té, co již jednou vyzván soudem prvního stupně v tomto řízení byl a bylo též pravomocně rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od placení tohoto soudního poplatku. Z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Kterak bylo konstatováno v mnoha předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, žalobce takto dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních, v žalobě, v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 1. 2022JUDr. Jan Kolba

pověřený člen senátu