Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3456/2021

-818

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) P. R., narozeného XY, bytem XY, a b) Z. B., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o převodu jiných zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2021, č. j. -749, takto:

Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Labem částečným rozsudkem ze dne 16. 4. 2021, č. j. -705, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku a náhrady nákladů řízení odkázal na konečné rozhodnutí ve věci (výrok II.).

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. 9. 2021, č. j. -749, zastavil odvolací řízení (výrok I.) a rozhodl, že zpětvzetí žaloby učiněné žalobci podáním ze dne 21. 7. 2021 není účinné (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobci (dále i jen jako „dovolatelé“). Usnesení napadli v rozsahu výroku II., jímž bylo rozhodnuto o tom, že zpětvzetí žaloby ze dne 21. 7. 2021 není účinné.

Podle ustanovení , (dále též jen „“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (), o přistoupení dalšího účastníka () a o záměně účastníka ().

Směřuje-li dovolání žalobců proti výroku II. napadeného usnesení, kterým odvolací soud rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, nenapadají jím rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení, a ani žádné z usnesení vypočtených v , pročež jejich dovolání není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. ). Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se řízení nekončí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. větu první, a , část věty před středníkem, ).

Rozhodné znění (od 30. 9. 2017) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 1. 2022

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu