Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1722/2020

24 Cdo 1722/2020-266

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, IČO 65993390, za účasti 1) K. S., narozeného dne XY, bytem v XY, 2) A. S., narozené dne XY, bytem v XY, o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, Odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 18. listopadu 2013, č. j. MSK 147400/2013, č. j. ÚPS/35153/2013/Chr 333 V10, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2019, č. j. -239, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2019, č. j. -239, není přípustné [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)].

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel vymezil přípustnost dovolání položením otázky týkající se intertemporality , kterým byl s účinností od 1. 2. 2013 novelizován , o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kterou představují rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. , a ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. , jakož i ustálené nálezové judikatury (nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , a ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud otázku časového působení vyřešil v usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , ve kterém navázal na závěr, že okolnost, kdy bylo u vyvlastňovacího úřadu zahájeno řízení o žádosti o vyvlastnění, není z hlediska použití rozhodné právní úpravy v řízení u soudu ve věci vyvlastnění podle části páté významná, a s ohledem na článek II bod 2 vyložil, že soud ve věci vyvlastnění postupuje podle zákona o vyvlastnění ve znění účinném do 31. 1. 2013, bylo-li řízení (podáním žaloby u soudu) zahájeno před 31. 1. 2013 a nebylo-li do tohoto dne pravomocně skončeno. V případě byla-li žaloba podána u soudu až po 31. 1. 2013, postupuje soud v řízení podle zákona o vyvlastnění ve znění účinném od 1. 2. 2013, tedy ve znění

Projednání věci soudem v řízení podle části páté nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby – bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou pravomocným rozhodnutím správního orgánu – požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. , nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. ).

V posuzované věci bylo řízení ve věci vyvlastnění podle části páté zahájeno, jak vyplývá z obsahu spisu, podáním žaloby u soudu prvního stupně dne 23. 12. 2013. Vzhledem k výše uvedenému soud v řízení o této žalobě postupuje podle zákona o vyvlastnění ve znění účinném od 1. 2. 2013, tedy ve znění , aniž by bylo významné, že řízení o žádosti žalobce o vyvlastnění bylo u vyvlastňovacího úřadu (Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru územního rozvoje a stavebního řádu) zahájeno před tímto dnem.

Odvolací soud se při řešení položené otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a proto dovolání žalobce není přípustné. Lze dodat, že uvedený závěr o časové působnosti , se nepříčí rozsudkům dovolacího soudu, jakož i nálezům Ústavního soudu, které žalobce zmínil, a pokud dovolacímu soudu prezentuje opak, pak si je nesprávně vykládá.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), nepřípustné dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 12. 2021

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph. D.

předseda senátu