Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2098/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Natalie Fomchenko, zastoupené JUDr. Simonou Corradiniovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Vítězná 2959, proti postupu Okresního soudu v Lounech ve věci sp. zn. , spočívajícím v neumožnění nahlédnutí do spisu vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 14. 7. 2015 návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterým se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Okresního soudu v Lounech (dále jen " ") bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ") a právo na obhajobu ve smyslu y.

2. Tvrzený zásah okresního soudu měl spočívat v tom, že soud stěžovatelce neudělil souhlas k nahlížení do spisu vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. a že se ve sdělení ze dne 27. května 2015 sp. zn. nikterak nezabýval naplněním předpokladů uvedených v ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád").

3. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývá, že stěžovatelka je v řízení u okresního soudu vedeného pod sp. zn. obžalovaná ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů. Uvedeného přečinu se měla stěžovatelka dopustit, stručně řečeno, tak, že nepravdivě vypovídala v trestním řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. , které bylo vedeno proti jejímu synovi.

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost, splňující jinak podmínky pro její projednání, je nepřípustná.

5. Ústavní soud ve shodě s ustálenou judikaturou i v souvislosti s posuzovanou věcí konstatuje, že ústavní soudnictví a spolu s tím i pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených ( , ), u nichž nelze případnou zjištěnou protiústavnost napravit jiným způsobem; jde především o využití veškerých procesních prostředků daných stěžovateli právním řádem České republiky. Ústavní soud proto v trestním (ale i jiném) řízení posuzuje zpravidla jeho soulad se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu y v jeho celku, tj. v zásadě až po pravomocném skončení řízení ve věci samé, neboť poskytovat ochranu základním právům a svobodám je úkolem obecných soudů ( y, dále jen "Ústava"). Jen výjimečně je předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu spravedlnost procesu směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí, které pravomocnému skončení řízení předchází, a to jen za podmínky, že takové rozhodnutí je způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených práv nebo svobod a že námitka o porušení základních práv a svobod by již nemohla být v rámci dalšího řízení efektivně uplatněna.

6. V případech, kdy je podle trestního řádu rozhodnuto o dílčích aspektech vedení trestního řízení, nelze totiž k přezkumu rozhodnutí obecného soudu z pohledu ústavněprávního přistoupit dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelčina práva poskytuje [ , ]. Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu tak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí obecných soudů ( y). Ústavní soud tak není orgánem dozírajícím na průběh trestního řízení, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y) za podmínek určených ( y).

7. Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka považuje za protiústavní postup, kterým jí bylo zamezeno v nahlédnutí do trestního spisu okresního soudu, jenž je pro uplatnění jejího práva na obhajobu klíčový. Z toho stěžovatelka dovozuje dostatečný právní zájem ve smyslu poslední věty ustanovení § 65 odst. 1 trestního řádu (k ústavněprávnímu rozměru tohoto ustanovení podrobněji např. nález

sp. zn.

ze dne 6. března 2014, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Jedná se tedy o námitku závažného porušení práva na účinnou obhajobu, spočívajícího v neposkytnutí možnosti seznámit se s provedenými důkazy, popř. možnosti opatřit si důkazy pro vyvrácení tvrzení obžaloby. Takováto námitka porušení práva na obhajobu je bez jakýchkoliv pochyb uplatnitelná v odvolacím řízení, neboť uvedený postup, ukázal-li by se neoprávněným a zasahujícím v popsané intenzitě do procesních práv stěžovatelky, by způsobil vadu trestního řízení, zakládající zjevnou nespravedlnost případného odsuzujícího rozsudku, a musel by být odvolacím soudem řádným způsobem napraven. Zásah Ústavního soudu v současné chvíli by proto představoval postup neoprávněně, tedy v rozporu se zásadou subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, zasahující do činnosti obecných soudů, které jsou především povolány k ochraně základních práv a svobod.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost jako nepřípustnou ve smyslu ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2015

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu