Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1774/15

Ústavní soud rozhodl dne 1. července 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Brože, zastoupeného Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem, AK se sídlem v Písku, Komenského 319/6, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 5. 2015 č. j. -92, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníka řízení a za účasti 1) Obvodního soudu pro Prahu 1, 2) Městského soudu v Praze a 3) České republiky - Ministerstva financí, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 12. 6. 2015, doručené Ústavnímu soudu dne 15. 6. 2015, Miroslav Brož (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o dovolání.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Dne 15. 4. 2014 rozsudkem č. j. -51 Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalované České republice - Ministerstvu financí, podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně , domáhal zaplacení 150 694 Kč s přísl., jako náhrady škody vzniklé nesprávným úředním postupem České národní banky a Ministerstva financí České republiky, spočívajícím v údajném selhání státního dozoru nad sektorem družstevních záložen.

Dne 26. 8. 2014 rozsudkem č. j. -75 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobce rozsudek nalézacího soudu ze dne 15. 4. 2014 č. j. -51 potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Tento rozsudek, resp. jeho nákladový výrok II, je předmětem jiné ústavní stížnosti stěžovatele, vedené pod

sp. zn.

.

Dne 5. 5. 2015 usnesením č. j. -92 Nejvyšší soud České republiky (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. 8. 2014 č. j. -75 odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).

Dovolací soud dovolání odmítl podle , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, neboť neobsahovalo zákonem předepsané náležitosti, konkrétně údaje o tom, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ). Žalobce v dovolání pouze odkázal na a citoval jeho část: "odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu", ale nevymezil, s jakou konkrétní judikaturou dovolacího soudu měl být postup a závěry odvolacího soudu v rozporu. Dovolací soud poukázal na svoji relevantní judikaturu i judikaturu Ústavního soudu (zejména usnesení ze dne 26. 6. 2014

sp. zn.

) a uzavřel, že dovolání trpělo vadou, pro niž nešlo v dovolacím řízení pokračovat, a která nebyla žalobcem odstraněna v zákonné lhůtě.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že výrokem I napadeného rozhodnutí, jímž bylo dovolání odmítnuto, bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle a právo vlastnit majetek dle d (dále jen " "). Bez podrobnější ústavněprávní argumentace uvedl, že jeho tvrzeními se žádný z obecných soudů blíže nezabýval, a postup dovolacího soudu je dalším stadiem řízení, kdy je mu odepřeno spravedlivé projednání sporu; navíc je mu upíráno vlastnické právo tím, že mu nebyla přiznána náhrada škody, na kterou měl nárok

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces dle y z hlediska práva na přístup k dovolacímu soudu.

Dovolací soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí přehledně a srozumitelně - včetně odkazů na judikaturu Ústavního soudu - vysvětlil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že dovolání stěžovatele trpělo vadou, která nebyla odstraněna v zákonné lhůtě a pro niž nešlo v dovolacím řízení pokračovat. Ústavní soud se s odůvodněním tohoto rozhodnutí zcela ztotožňuje, plně na ně odkazuje a nemá, co dalšího by k němu dodal; porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, shledáno nebylo, neboť stěžovatel se svého práva - v rozporu s požadavkem plynoucím z y - nedomáhal postupem stanoveným zákonem.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. července 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu