Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2561/2021

22 Cdo 2561/2021-282

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně E. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, proti žalované J. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, o vydání movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. -259, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 6 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, č. j. -216, výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované, aby žalobkyni vydala movité věci blíže specifikované v žalobě, nacházející se v domě č. p. XY v katastrálním území XY. Výrokem II rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze („odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 3. 2021, č. j. -259, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce Obvodního soudu pro Prahu 6.

Proti rozsudku podává žalovaná dovolání. Argumentuje, že dovolání je i navzdory , , („ “) přípustné, neboť odvolací soud nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce; v této souvislosti odkazuje na komentář k (SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 890). Domnívá se, že dovolání je tak přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „otázky hmotného nebo procesního práva, při které se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu z hlediska judikatury, a to i Ústavního soudu ČR“. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci ( ).

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost ( ) odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. -259, není přípustné, neboť napadeným rozhodnutím odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení; viz I kdyby snad dovolání bylo přípustné proti výroku pod bodem II, nezaložilo by to přípustnost v této části.

Vzhledem k tomu, že žalovaná podala dovolání i proti výroku II rozhodnutí odvolacího soudu, zabýval se Nejvyšší soud přípustností i v tomto případě.

Z pohledu přípustnosti dovolání nelze výrok II podřadit pod důvody vymezené v Rozhodnutí o tom, že věc v dalším řízení projedná a rozhodne jiný samosoudce ( ), není rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí ( ), ale je procesním rozhodnutím vydaným v průběhu odvolacího řízení. Proti takovým rozhodnutím lze podat dovolání pouze v taxativně vymezených případech uvedených v Jelikož napadený výrok II nelze podřadit pod výčet uvedený v , není také vůči němu dovolání objektivně přípustné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. ). Ostatně i tento výrok je součást kasačního rozhodnutí, a proti takovému výroku není dovolání přípustné.

Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání žalované nepřípustným, podle je odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení ve věci není dosud skončeno a o nákladech řízení bude rozhodovat soud prvního stupně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 12. 2021

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu