Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 188/2021

11 Tcu 188/2021-18

USNESENÍ

na odsouzení

občana České republiky

L. S.

, nar. XY v XY, Slovenská republika, rozsudkem Odvolacího soudu v Rennes, Soud vyšší instance pro Saint-Brieuc, Francouzská republika, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 1113/2018, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2018,

hledí jako na odsouzení soudem České republiky

.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Odvolacího soudu v Rennes, Soud vyšší instance pro Saint-Brieuc, Francouzská republika, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 1113/2018, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2018, byl L. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem násilí se dvěma přitežujícími okolnostmi, jejichž následkem je pracovní neschopnost poškozeného v délce trvání více než osm dnů podle -12 odst. 23, -11, -44, -45 a -47 odst. 1 francouzského , a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

2. Podle skutkových zjištění Odvolacího soudu v Rennes, Soud vyšší instance pro Saint-Brieuc se L. S. předmětné trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že

dne 16. 10. 2016 v XY, na území Francouzské republiky, úmyslně vykonal násilí na osobě E. L., které mělo za následek jeho úplnou pracovní neschopnost delší než osm dní, v jeho případě dvacet dní, a to za okolnosti, že tento čin vykonal ve stavu zjevné opilosti a na osobě, o které věděl, že je zvláště zranitelná z důvodu svého fyzického nebo mentálního stavu.

3. Dne 15. 11. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve

znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Odvolacího soudu v Rennes, Soud vyšší instance pro Saint-Brieuc, Francouzská republika, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 1113/2018, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2018, ve vztahu k osobě L. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že L. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně nejméně přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, neboť z obsahu dotčeného cizozemského rozsudku je zjevné, že odsouzený jinému úmyslně ublížil na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku, ježto jeho jednání vedlo u poškozeného k poruše zdraví, která mu znesnadňovala obvyklý způsob života po dobu delší než sedm kalendářních dnů a jeho stav vyžadoval lékařské ošetření. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, jimiž je zejména význam celospolečenského zájmu na ochraně zdraví, zvláště pak osob vzhledem k jejich tělesnému a psychickému stavu, jakož i vyššímu věku zvýšeně zranitelných. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována nejen charakterem a povahou trestné činnosti, jíž se odsouzený vůči osobě zvýšeně zranitelné dopoustil, ale též celkovou délkou pracovní neschopnosti poškozeného, jež byla jednáním odsouzeného vyvolána a jež činila dvacet dnů. Současně nelze pominout ani trestní minulost odosuzeného, který byl v letech 2008 až 2018 na území České republiky opakovaně trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, přičemž výše uvedeného jednání, za které byl odsouzen francouzským soudem, se dopustil ve zkušební době v trvání pěti let (tj. do 18. 1. 2018), jíž bylo podmíněno amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 dopadající na odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. , ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. , jímž byl L. S. pravomocně uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony osoby odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, přičemž ani několik předchozích pravomocných odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.

8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Odvolacího soudu v Rennes, Soud vyšší instance pro Saint-Brieuc, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. S. příslušným soudem Francouzské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 11. 2021

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu