Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2876/2021

29 Cdo 2876/2021-330

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobceEVEREST servis s. r. o., se sídlem v Šestajovicích, Běchovická 555, PSČ 250 92, identifikační číslo osoby 27 63 12 57, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, se sídlem v Praze, Štefánikova 75/48, PSČ 150 00, proti žalované Š. R., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ľubomírem Fockem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2021, č. j. -291, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

K námitkám žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2014, č. j. -85, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 29. října 2015, č. j. -148, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. září 2014, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2016, č. j. -194, zrušil směnečný platební rozkaz a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. července 2017, č. j. -218, změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. prosince 2016 tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Posledně označené rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. dubna 2018, č. j. -239, zastavil řízení o dovolání žalované, když žalovaná řádně (originálem i ověřenou kopií plné moci) nedoložila, že je v dovolacím řízení zastoupena advokátem. Toto usnesení „bylo doručeno“ žalované vyvěšením na úřední desce soudu ( , – dále jen „ “).

Podáním ze dne 10. března 2021 (č. l. 269) se žalovaná domáhá vyslovení neúčinnosti doručení usnesení Městského soudu ze dne 4. dubna 2018, č. j. -239, s tím, že: 1) označené usnesení bylo doručeno pouze žalobci a žalované, nikoli právnímu zástupci žalované a 2) žalované nebylo doručeno do datové schránky, byť ji měla zřízenu.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. března 2021, č. j. -281, zamítl návrh žalované na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 4. dubna 2018, č. j. -239; Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 1. června 2021, č. j. -291, toto usnesení potvrdil.

Odvolací soud, cituje ustanovení a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. – uzavřel, že způsobilým důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení není porušení ustanovení upravujících doručování soudních písemností, když o vyslovení neúčinnosti doručení nelze uvažovat v případě, kdy k řádnému doručení písemnosti nedošlo.

V poměrech dané věci ̶ pokračoval odvolací soud ̶ žalovaná udělila advokátu JUDr. Ľubomíru Fockovi plnou moc nejen k zastupování v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, nýbrž i k zastupování v řízení, k němuž je zapotřebí zvláštní plné moci, tj. v případném řízení odvolacím. Za správný tak nelze považovat nejen postup soudu prvního stupně, který se jal odstraňovat „nedostatek“ shora uvedené podmínky, ale i následné zastavení dovolacího řízení podle ustanovení Veden nesprávným závěrem o absenci právního zastoupení žalované v dovolacím řízení soud prvního stupně doručil usnesení o zastavení dovolacího řízení v rozporu s žalované a nikoli jejímu právnímu zástupci. Usnesení o zastavení dovolacího řízení tak lze mít za řádně doručené (do datové schránky zástupce žalované JUDr. Ľubomíra Focka) až 24. února 2021 (srov. doklad o doručení u č. l. 239). Soud prvního stupně proto postupoval správně, když návrh žalované na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 4. dubna 2018 (rozuměj neúčinnosti doručení v době před 24. únorem 2021) zamítl, neboť nebyl splněn základní předpoklad pro postup podle ustanovení , kterým je (řádné) doručení písemnosti.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítajíc, že „předmětná věc by měla být posouzena jinak, než jak rozhoduje dovolací soud“ a předkládajíc Nejvyššímu soudu k zodpovězení právní otázky, zda „je možné, potažmo přípustné“, aby „pro aplikaci institutu neúčinnosti doručení bylo nutné řádné doručení“ a aby „při zjevném excesu soudy dále setrvávaly na přepjatém formalismu a neumožnily ze zcela formálního důvodu věcné projednání případu“.

Dovolatelka poukazuje na závěr odvolacího soudu ohledně (věcné) nesprávnosti usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. dubna 2018 o zastavení dovolacího řízení pro nedostatek zastoupení, včetně toho, že označené usnesení bylo (nesprávně) doručeno jen žalované (a navíc nikoli do její datové schránky). Přitom „nemohla předpokládat“ že jí bylo označené usnesení (řádně) doručeno (až) 24. února 2021.

Současně shledává nepřiléhavým poukaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , podle něhož je „vyslovení neúčinnosti doručení ve smyslu ustanovení možné pouze tehdy, pokud je dané rozhodnutí účastníku řízení řádně doručeno“. Zmíněný právní názor považuje za „přepjatě formalistický“ ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2012, sp. zn. .

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v závěru, podle něhož není porušení právních předpisů upravujících doručování soudních písemností, v důsledku kterého nelze písemnost považovat za doručenou, způsobilým důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení podle ustanovení (a řádné doručení písemnosti je naopak jedním z předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení) souladné nejen s odvolacím soudem označeným usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. , ale i s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. , ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. a ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. .

Konečně Nejvyšší soud dodává, že výhrady žalované ohledně vad doručování usnesení (č. l. 239) se zjevně netýkaly doručení tohoto usnesení do datové schránky jejího zástupce (dne 24. února 2021).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 12. 2021

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu