Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Nd 570/2021

-146

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce J. J., nar. XY, bytem XY, proti žalovanému J. J., nar. XY, bytem XY, s adresou pro doručování, XY, zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem Ondříčkova 2176/16, 130 00 Praha 3, o určení výživného pro zletilého, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , nyní o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce žalobou podanou 8. 9. 2020 u Okresního soudu ve Zlíně se domáhal určení vyživovací povinnosti žalovanému z důvodu znovuobnovení studia žalobce na vysoké škole – na Mendelově univerzitě v Brně. Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 22. 4. 2015, č. j. -5, vyslovil svoji místní nepříslušnost z důvodu, že žalovaný má podle výpisu z informačních registrů bydliště na adrese XY a věc postoupil Okresnímu soudu Praha-západ, jako soudu místně příslušnému, který však s postoupením věci vyjádřil nesouhlas adresovaný Krajskému soudu v Praze s odůvodněním, že na adrese XY žalovaný nepřijímá žádnou poštu, nemá na této adrese žádnou domovní poštovní schránku a na této adrese nevlastní ani žádnou nemovitost; bylo tak věcí Okresního soudu ve Zlíně, aby zjistil faktické bydliště žalovaného. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2020, č. j. -19, rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu Praha-západ s postoupení věci je důvodný. Okresní soud ve Zlíně po postoupení věci zpět ve věci dále jednal, vyzval žalovaného k písemnému vyjádření se k žalobě. Z vyjádření žalovaného zjistil, že žalovaný nemá bydliště, kde by měl v úmyslu se trvale zdržovat, a že v době podání žaloby se zdržoval na adrese XY, v sídle jím vedeného Exekutorského úřadu pro Plzeň-jih, kde má i soukromé prostory pro bydlení. Na základě této informace Okresní soud ve Zlíně vyslovil usnesením ze dne 11. 1. 2021, č. j. -35, svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň-město, jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení nabylo právní moci 30. 1. 2021. Okresní soud Plzeň-město v dané věci následně vydal usnesení, v němž mimo jiné rozhodl o obnovení vyživovací povinnosti žalovaného předběžným opatřením. Krajský soud v Plzni po odvolání žalovaného proti předběžnému opatření a po provedeném dokazování o poměrech účastníků, učiněného prostřednictvím dožádaného Okresního soudu ve Zlíně, a na základě dalších listinných důkazů změnil rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město tak, že návrh na vydání předběžného opatření se zamítá. Žalobce poté z důvodu, že povinnost žalovaného k placení výživného stanovená mu pravomocným rozsudkem soudu v roce 2015 stále trvá, vzal svoji žalobu na obnovení vyživovací povinnosti zpět. Žalovaný Okresnímu soudu Plzeň-město navrhl, aby pokračoval v řízení a rozhodl, že jeho vyživovací povinnost vůči žalobci se zrušuje. Okresní soud Plzeň-město o těchto návrzích účastníků rozhodl usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. -119, tak, že řízení o žalobě ze dne 8. 9. 2020 se zastavuje a vyzval žalovaného k doplnění vzájemné žaloby. Poté žalobce podal návrh na přidělení věci Okresnímu soud ve Zlíně z důvodu vhodnosti, odůvodněný tím, že žalobce má bydliště ve XY, žalovaný fakticky bydlí ve XY u své manželky na adrese XY, řízení pokračuje o protinávrhu žalovaného, takže žaloba směřuje po zpětvzetí žaloby žalobcem ve skutečnosti proti žalobci, a že je zároveň vhodné, aby o protinávrhu žalovaného na zrušení výživného rozhodoval soud, který výživné původně určil. Žalovaný s návrhem na delegaci vhodnou vyslovil nesouhlas, uvedl, že žalobce se převážně zdržuje v Brně z důvodu každodenních tréninků profesionálního sportovce a o bydlišti žalovaného nemůže mít žalobce žádné relevantní informace. Poukázal zároveň na závěry judikatury Nejvyššího soudu, podle níž není důvodem pro delegaci rozdílná ekonomická síla účastníků či nemajetnost jednoho z nich (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a ani vzdálenost bydliště účastníka nebo jeho zástupce od sídla příslušného soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , ). Okresní soud Plzeň-město poté předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Podle , , v platném znění (dále též jen „“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízenpříslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ( ) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuálně předběžným opatřením na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (d, uveřejněné pod č. , ve znění ústavního ). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována ( věta druhá ); rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Nejvyšší soud zvážil okolnosti uváděné žalobcem v jeho návrhu na delegaci vhodnou i důvody uváděné žalovaným v jeho nesouhlasu k podanému návrhu žalobce a dospěl k závěru, že zjištěné okolnosti dané věci opodstatňují postup Nejvyššího soudu podle Nejvyšší soud z centrálního rejstříku obyvatel zjistil, že žalovaný má v tomto rejstříku uvedenu adresu pro doručování XY, a podle obsahu spisu jsou žalovaným na této adrese písemnosti přijímány, zatímco na v rejstříku uvedené trvalé adrese XY, se trvale nezdržuje, na této adrese nemá ani domovní schránku, ani nemovitost na této adrese nevlastní. Řízení v dané věci bylo původně zahájeno u Okresního soudu ve Zlíně, tento soud činil i další úkony, vyzýval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě ( spisu) a po postoupení spisu Okresnímu soudu Plzeň-město, jako soudu místně příslušnému, prováděl na základě dožádání tohoto soudu i provádění důkazů. S ohledem na všechny tyto zjištěné okolnosti lze tak očekávat, že skutečnosti podstatné pro rozhodnutí budou spolehlivěji zjištěny a řízení proběhne rychleji a hospodárněji u Okresního soudu ve Zlíně. Nejvyšší soud vzal v úvahu především značnou vzdálenost mezi bydlištěm žalobce a místem, kde se zdržuje žalovaný a sídlem příslušného soudu. Nejvyšší soud neopomenul hodnotit ani to, že bude-li věc projednávat navrhovaný soud, předejde se tím případnému dalšímu dožádání k provedení dalších důkazů u Okresního soudu Zlín. K výše uvedenému závěru dospěl Nejvyšší soud i přes negativní stanovisko žalovaného, neboť to nemohlo převážit nad ostatními zvažovanými hledisky, jestliže delegováním věci k Okresnímu soudu ve Zlíně se postavení žalovaného nijak zásadně neztíží.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud návrh žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodů vhodnosti vyhověl a věc podle tomuto soudu přikázal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 12. 2021

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu