Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2979/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Elisabeth Pezoldové, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem Revoluční 23, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2013 č. j. -290 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014 č. j. -318, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi mělo dojít ke zkrácení jejích ústavně zaručených práv. Přitom odkazuje na a 2, a y (dále jen " ") a dále na , , a d (dále jen " "). Taktéž mělo dojít k porušení jejích práv vyplývajících z a 3 a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud"), kterým byla povolena obnova řízení ve věci žaloby na určení vlastnictví k nemovitostem. Obvodní soud dospěl k názoru, že stěžovatelkou předložené dokumenty prokazující protiústavnost legislativního procesu při přijetí zákona č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou (dále jen "zákon č. 143/1947 Sb.") jsou dostatečné k povolení obnovy řízení. Listinné důkazy mohou taktéž vyvrátit dosavadní předpoklad o převodu majetku právního předchůdce stěžovatelky ex lege účinností zákona č. 143/1947 Sb.

3. Městský soud napadeným usnesením vyhověl odvolání žalovaného a žalobu na obnovu řízení zamítl. Stěžovatelkou předložené důkazy nemohou mít žádný právní dopad na zákon č. 143/1947 Sb., neboť k jeho ústavnosti se již opakovaně vyjadřoval Ústavní soud. Usnesení městského soudu napadla stěžovatelka dovoláním, v němž poukazovala na nesprávné právní posouzení věci.

4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl. V rozhodnutí odvolacího soudu neshledal odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování zákonných podmínek povolení obnovy řízení.

5. Stěžovatelka shledává porušení svých ústavně zaručených práv a svobod v nesprávném právním posouzení věci obecnými soudy. Předložené důkazy dostatečně svědčí o protiústavnosti zákona č. 143/1947 Sb. Z tohoto důvodu nemohlo být vlastnické právo právního předchůdce stěžovatelky k předmětným nemovitostem převedeno na jiný subjekt. Obecné soudy pouze formalisticky odkázaly na judikaturu Ústavního soudu. Dále má stěžovatelka za to, že k vyvlastnění majetku hlubocké větve Schwarzenbergů došlo již aplikací dekretů prezidenta republiky č. 12 a č. 108 z roku 1945. Dle názoru stěžovatelky spadá řešení otázky ústavní přípustnosti aplikace dvou právních norem do pravomoci Ústavního soudu.

II. Hodnocení Ústavního soudu

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy soudů ( y) a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41), všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Pravomoc Ústavního soudu je založena k přezkumu rozhodnutí, proti nimž stížnost směřuje, výlučně z hlediska dodržení ústavnosti.

7. Jako klíčovou námitku své ústavní stížnosti uvádí stěžovatelka pochybení obecných soudů, které se nedostatečně zabývaly hodnocením důkazů svědčících o zjevné protiústavnosti zákona č. 143/1947 Sb. Ústavní soud konstatuje, že již ve své dosavadní rozhodovací praxi potvrdil ústavněprávní konformitu výkladu, že k přechodu majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou došlo ex lege účinností zákona č. 143/1947 Sb., tj. podle jeho § 8 dnem jeho vyhlášení, tedy 13. 8. 1947 [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 30. 10. 1997 (N 133/9 SbNU 199) nebo nález

sp. zn.

ze dne 25. 6. 1998 (N 77/11 SbNU 205)]. Tento výklad byl taktéž potvrzen přímo v řízeních o ústavních stížnostech stěžovatelky (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 3. 1995, usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 8. 1998 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 7. 2002). Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci.

8. K námitce stěžovatelky, týkající se údajné aplikace dvou vyvlastňovacích norem na majetek jejího právního předchůdce, uvádí Ústavní soud následující. Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti opírá o námitku, jež nebyla uplatněna před obecnými soudy. Tuto argumentaci mohla stěžovatelka uplatnit již v řízení před obecnými soudy, které by se jí nepochybně zabývaly či musely zabývat. Stěžovatelka však nebyla dostatečně dbalá ochrany svých práv [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2009 (N 168/54 SbNU 151); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud ve své judikatuře opakované dovodil, že "zásah Ústavního soudu nastupuje jako prostředek ultima ratio až po vyčerpání všech ostatních prostředků, které platné právo poskytuje k ochraně práv. Bylo by zásahem do pravomoci ostatních státních orgánů a narušením ústavního principu dělby moci, kdyby Ústavní soud zasahoval i v situaci, kdy ostatním státním orgánům (např. správním orgánům nebo obecným soudům) nebyla dána příležitost rozhodnout o sporné otázce obyčejného práva v situaci, kdy se fyzická nebo právnická osoba domnívá, že došlo k nezákonnému zásahu do jejího práva. Zjednodušeně řečeno, osoba musí nejprve řádně vyčerpat všechny procesní či jiné právní postupy, a teprve poté, co se svými námitkami neuspěje, se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud ... Není přípustné, aby tyto námitky a argumenty, ač byly stěžovatelce k dispozici již v předchozí době, byly poprvé předloženy až v ústavní stížnosti" (nález

sp. zn.

, ze dne 2. 10. 2008, N 160/51 SbNU 3). Uvedená stěžovatelčina nová námitka je tedy nepřípustná.

9. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2015

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu