Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1213/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Lukáše Koudele, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 6, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2014 č. j. Aprk 5/2014-94, proti průtahům v řízení vedeném před Krajským soudem v Ostravě ve věci sp. zn. , spojené s návrhem na úhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, takto:

I. Řízení v části o návrhu směřujícímu proti průtahům v řízení vedeném před Krajským soudem v Ostravě ve věci sp. zn. se zastavuje.II. V ostatním se ústavní stížnost a návrhy s ní spojené odmítají.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , a odst. 2 d (dále jen " ") a y domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Současně navrhl, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ostravě pokračovat v průtazích v řízení vedeném u něj pod sp. zn. a přikázal mu, aby o věci neprodleně rozhodl. Současně navrhl, aby Ústavní soud uložil Nejvyššímu správnímu soudu a Krajskému soudu v Ostravě nahradit mu náklady řízení před Ústavním soudem včetně 21 % DPH do tří dnů od právní moci nálezu.

Podáním ze dne 7. 8. 2014 oznámila právní zástupkyně stěžovatele Ústavnímu soudu, že stěžovatel bere jejím prostřednictvím ústavní stížnost ze dne 31. 3. 2014 částečně zpět, a to v rozsahu, ve kterém se domáhá, aby bylo Krajskému soudu v Ostravě zakázáno pokračovat v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. a přikázáno mu, aby o věci neprodleně rozhodl.

II.

Napadené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo vydáno v řízení o určení lhůty podle , o soudech a soudcích, kdy se stěžovatel domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu Krajským soudem v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. , tedy v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 25. 7. 2012 č. j. MSMT-31538/2012-30/300, ve věci uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 1. 2014 č. j. Aprk 5/2014-94 návrh stěžovatele na určení lhůty podle , o soudech a soudcích, zamítl.

III.

Stěžovatel ve své obsáhlé ústavní stížnosti mimo jiné uvádí, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce a na rozhodnutí věci nezávislým a nestranným soudem. Všechny návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu (v typově stejných případech) totiž na Nejvyšším správním soudě řeší pouze jediný senát, který funguje ve stále stejném složení. Nejvyšší správní soud je motivován skutečností, že vyplácí náhradu nákladů ze svého účtu k zamítnutí návrhu, aby nemusel platit náhradu nákladů řízení. Dále podle stěžovatelova názoru nebyla dodržena přiměřená doba k rozhodnutí, ta totiž měla činit maximálně 10 dnů. Napadené rozhodnutí také není přesvědčivé a je podle stěžovatele v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud účastníci nemají k dispozici všechny podklady, ze kterých bude soud při svém rozhodování vycházet.

Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.

IV.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Ústavní soud v prvé řadě, ve vztahu k části ústavní stížnosti, kterou stěžovatel vzal uvedeným podáním zpět, řízení zastavil.

Ústavní soud následně posoudil obsah té části projednávané ústavní stížnosti, jež se týká usnesení Nejvyššího správního soudu, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje návrh zjevně neopodstatněný.

Ustanovení , o Ústavním soudu (dále jen " ") v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti může rovněž vyplynout z předchozích zamítavých rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

Existuje totiž ustálená judikatura Ústavního soudu, podle níž je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná ve smyslu ustanovení v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána neopodstatněnou. Ústavní soud proto musí v této souvislosti zdůraznit, že v obdobné věci stěžovatele (vedené pod

sp. zn.

) již shledal (s odkazy na argumentaci v nálezech

sp. zn.

a

) jako zjevně neopodstatněnou námitku, že ve stěžovatelově případě došlo, jakožto důsledek toho, že v řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu rozhoduje ve správním soudnictví již několik let tentýž tříčlenný senát, k porušení práva na zákonného soudce ve smyslu y. Ústavní soud připomíná další svou judikaturu, která se týká stěžovatelových podání v identických či obdobných případech. Ústavní soud v těchto rozhodnutích dále podrobněji připomněl (a případně rozvedl) přiléhavou argumentaci (srov. usnesení

sp. zn.

,

,

), k níž v právě souzené věci nemá již co dodat a odkazuje na ni.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud v části ústavní stížnosti, kterou vzal stěžovatel zpět, podle ustanovení za použití ustanovení řízení zastavil. V části ústavní stížnosti týkající se usnesení Nejvyššího správního soudu Ústavní soud nezjistil, že by došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost v této části podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud v souladu s ustanovením neshledal ani důvod pro uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení ve prospěch stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2015

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu Ústavního soudu