Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1357/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Jany Vyletové, zastoupené Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 938/37, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 10. 3. 2015 č. j. 2 ZT 453/2014-24 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality - 2. oddělení ze dne 9. 12. 2014 č. j. KRPA-224661-79/TČ-2013-001292, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil body 3. a 4. v záhlaví označeného usnesení Policie České republiky, kterým bylo zahájeno její trestní stíhání pro trestné činy neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle , zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , zpronevěry podle , odst. 4 písm. d) a poškození věřitele podle , odst. 3 písm. a) . Dále navrhuje zrušení části označeného usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, ve kterém byla zamítnuta její stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu.

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle , , , a d a , a y.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že policejní orgán zahájil její trestní stíhání předčasně a na základě nepodložených tvrzení a domněnek. Konkrétně tvrdí, že případ je založen na jejím sporu s obchodním partnerem, který má však civilní charakter a neměl by být řešen prostředky trestní represe. Stěžovatelka dále polemizuje s některými konkrétními argumenty, jimiž bylo odůvodněno zahájení jejího trestního stíhání.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Ústavní soud připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. např. nález

sp. zn.

).

Ústavnímu soudu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Není smyslem usnesení o zahájení trestního stíhání vyřešit všechny sporné otázky skutkové a právní, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu tak přísluší se zabývat otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po jeho ukončení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

V dané věci lze konstatovat, že napadené usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 je dostatečně a přesvědčivě odůvodněno. O pozornosti, s jakou státní zástupkyně přistoupila k přezkumu usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatelky svědčí i to, že částečně stížnosti vyhověla a část usnesení o zahájení trestního stíhání zrušila. Argumentaci, o kterou bylo opřeno zamítnutí zbývající části stížnosti stěžovatelky, včetně posouzení důvodnosti trestního stíhání, lze považovat za zcela logickou a racionální.

Jestliže stěžovatelka v některých konkrétních bodech s touto argumentací polemizuje a poukazuje na nedostatečné prokázání určitých okolností (např. ohledně částek vybraných z pokladny společnosti GAS-MONT, v. o. s. či činnosti dalšího společníka společnosti), je nutno připomenout, že k zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu se nevyžaduje spolehlivé a úplné prokázání skutkového stavu, ale postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že trestný čin byl spáchán a že jej spáchala určitá osoba. Napadená rozhodnutí tedy nemohla zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky; uvedené námitky může stěžovatelka uplatňovat v rámci své obhajoby v dalším průběhu trestního řízení.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2015

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu Ústavního soudu