Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3373/2021

-157

USNESENÍ

I. Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 11. 2017, č. j. -91, odmítl žalobu ze dne 10. 7. 2015 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 18. 1. 2018, č. j. -98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 15. 2. 2018 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2018, č. j. -104, byl žalobce vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Dovolatel byl poučen o tom, že nebude-li do 20 dní ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 22. 3. 2018, ten však na výzvu v něm obsaženou reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů. Tato jeho žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2018, č. j. -113, a to ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019, č. j. -123. Proti tomuto usnesení podal žalobce znovu dovolání, znovu byl soudem prvního stupně vyzván, aby si zvolil advokáta pro dovolací řízení (usnesením ze dne 27. 1. 2020, č. j. -128) a žalobce znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, kterážto jeho žádost byla znovu zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 3. 2021, č. j. -147, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2021, č. j. -153.

Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „“.

Ustanovení , které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje , podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Ačkoliv žalobce nebyl po posledním rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů znovu vyzván ke zvolení si zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, nemohla být tímto postupem ohrožena žalobcova procesní práva, neboť z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ). Z postupu žalobce v jiných řízeních je navíc zřejmé, že žalobce by na další výzvu soudu reagoval další žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, aniž by uvedl cokoliv nového. Ostatně i v předmětném řízení byl žalobce již několikrát ke splnění téže povinnosti vyzván a opakovaně též bylo rozhodováno o jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, pokaždé s týmž výsledkem.

Ačkoli dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání a ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Kterak bylo konstatováno v mnoha předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, žalobce takto dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních, v žalobě, v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. .

Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení části věty před středníkem, věty třetí, věty třetí a a řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 12. 2021JUDr. Jan Kolba

pověřený člen senátu