Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 96/2021

KSPH 65 INS XY74 ICm XY 29 Cdo 96/2021-244

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a) P. K., narozeného XY, bytem XY, b) Ing. Bc. Jiřího Fary, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 383/5, PSČ 500 03, jako insolvenčního správce žalobce a), obou zastoupených JUDr. Barborou Novákovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038/20, PSČ 500 02, proti žalovanému A. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Janou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Pod spravedlností 934, PSČ 156 00, o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce a), vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 2021, č. j. 74 ICm XY, 104 VSPH XY ( ), t a k t o:

Odůvodnění:

1.

Rozsudkem ze dne

30. listopadu 2020

,

č. j. 74 ICm XY, ve znění opravného usnesení ze dne 12. ledna 2021, č. j. 74 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Určil, že žalovaný (A. T.) nemá za žalobcem a) [P. K.] dílčí pohledávky č. 1 ve výši 336 877 Kč, č. 2 ve výši 904 Kč, č. 3 ve výši 47 750,20 Kč, č. 4 ve výši 337 258 Kč, č. 5 ve výši 904 Kč, č. 6 ve výši 38 703,20 Kč, č. 7 ve výši 336 930 Kč, č. 8 ve výši 905 Kč, č. 9 ve výši 47 750,20 Kč, č. 10 ve výši 337 188 Kč, č. 11 ve výši 905 Kč, č. 12 ve výši 47 750,20 Kč a č. 13 ve výši 30 068,50 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného vůči žalobci a) přihláškou pohledávky P 1 (bod I. výroku).

[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobcům [žalobci a) a žalobci b) Ing. Bc. Jiřímu Farovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka] na náhradě nákladů řízení částku 45 854,16 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich právní zástupkyně (bod II. výroku).

[3] Uložil žalovanému zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod III. výroku).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. května 2021, č. j. 74 ICm XY, 104 VSPH XY ( ):

[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl (první výrok).

[2] Uložil žalobci a) zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 30 798 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalovaného (druhý výrok).

[3] Rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které mají za přípustné podle , (dále též jen „ “), namítajíce, že je dán dovolací důvod uvedený v (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a dovolací důvod uvedený v (napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), a požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření považuje dovolání za zjevně bezdůvodné a nepřípustné a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud odmítl, popřípadě zamítl.

5. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

6. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle obsahu) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

7. Dovolatelé (ač je odvolací soud řádně poučil o dovolání) zjevně opírají přípustnost dovolání i předestřené dovolací důvody o zastaralé (v jejich věci nepoužitelné) znění (znění účinné do 31. prosince 2012). To je patrno již z toho, že ustanovení v rozhodném znění se nečlení na odstavce (není zde žádné ustanovení ), jakož i z toho, že pro věc rozhodné znění zná pouze jeden způsobilý dovolací důvod (srov. ustanovení , podle kterého dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

8. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

9. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. K vymezení přípustnosti dovolání srov. dále především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 4/2014 (dále jen „R 4/2014“) [rozhodnutí je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

11. V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu i v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

12. Údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení (v rozhodném znění), se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává právě proto, že dovolání pracuje s nesprávným zněním , z něhož dovolatelé toliko citují, „že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“; nedostáli tak uvedenému obligatornímu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

13. Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají nesprávné hodnocení provedených důkazů a neúplná skutková zjištění; přehlížejí však, že hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. opět R 4/2014.

14. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud dodává, že napadené rozhodnutí potud odpovídá závěrům formulovaným k otázce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.

15. K tomu lze dodat, že z ustanovení [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem ( )] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 109/2020 Sb. rozh. obč.).

16. Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu další procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. věta druhá ). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu ustanovení , přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.

17. Výrok o nákladech dovolacího řízení mezi žalobcem a) a žalovaným se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce a) bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 13. září 2021), která podle ustanovení bodu 5., , a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném od 17. dubna 2020, činí 3 100 Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 714 Kč ( ). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a) a žalovaným částku 4 114 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobce a), a to ve standardní lhůtě k plnění ( ) k rukám advokátky žalovaného ( ). Podle ustanovení věty druhé , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), se náhrada nákladů řízení přiznaná vůči dlužníku pokládá za přihlášenou a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

18. Výrok o nákladech dovolacího řízení mezi žalobcem b) a žalovaným se opírá o ustanovení , a ve spojení s ustanovením větou první , podle kterého ve sporu o pravost přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 8. 12. 2021

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu