Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3396/2021

22 Cdo 3396/2021-138

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) M. B., narozeného XY, a b) V. B., narozené XY, obou bytem v XY, zastoupených Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, proti žalované Z. B., narozené XY,bytem v XY, zastoupené JUDr. Erikem Orletem, advokátem se sídlem v Olomouci, Tř. Svobody 645//2, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 6. 2021, č. j. -113, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. 3. 2021, č. j. -88, odmítl žalobu na „odstranění stavební úpravy spočívající v zateplení obvodové zdi na západní straně rodinného domu žalované č. p. XY v XY, který je součástí parc. č. st. XY přesahující na pozemek žalobců parc. č. st. XY v kat. území XY“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně uzavřel, že „žalobní petit není úplný, určitý a srozumitelný. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm není dosud provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být proveden výkon rozhodnutí, tedy žalobní petit není po materiálně stránce vykonatelný.“

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 6. 2021, č. j. -113, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, „že se žaloba neodmítá“.

Odvolací soud uvedl, že z žalobního návrhu jako celku jednoznačně vyplývá, „jaké části stavby žalované žalobci žádají odstranit“, že „žalobní petit ve spojení se situačním schématem tak může být podkladem pro další řízení“ a „nelze s okresním soudem souhlasit v tom, že by petit vykazoval vady, které by bránily pokračování v řízení“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. , a namítá, že „žaloba o odstranění stavby, čehož se žalobci domáhali, je dostatečně přesná a určitá jen tehdy, pokud je stavba označena v připojeném geometrickém plánu nebo tehdy, pokud je identifikována jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o rozsahu té části, která má být odstraněna.“ Z obsahu dovolání je tak patrné, že dovolatelka ve skutečnosti namítá odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a nadále považuje žalobní petit za nevykonatelný. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdí a zaváže žalobce k náhradě nákladů řízení žalované.

Žalobci nepovažují dovolání žalované za přípustné. Žalobní petit považují za dostatečně určitý a v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. . Navrhují, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Námitka dovolatelky přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. (toto a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), se podává, že „žalobní návrh musí být formulován takovým způsobem, aby po jeho převzetí do rozhodnutí soudu bylo možné takové rozhodnutí materiálně vykonat. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností v žalobním návrhu obsažené musí být provedeno tak, že lze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2002, sp. zn. , publikované pod C 1465 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“)]. Skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj) umožňoval jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, to jest nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. , publikované pod C 1917 Souboru). Ze shora uvedeného plyne, že skutkové okolnosti musí být vymezeny jednoznačně a nezaměnitelně. Žaloba o odstranění stavby je přesná a určitá nejen tehdy, jestliže je tato stavba označena v připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, jestliže je identifikována jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké stavby se žaloba týká (srovnej přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. , publikovaný pod č. 26/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Při přiměřené aplikaci závěrů vyslovených v posledně citovaném rozhodnutí bude požadavku určitosti vyhovovat takový výrok, ohledně něhož nevzniknou pochybnosti v otázce, jaké stavby se požadavek na odstranění ze strany žalobce týká.“

Z označené judikatury dovolacího soudu tedy jednoznačně vyplývá, že náležitostí žaloby podmiňující její projednatelnost není předložení geometrického plánu. V posuzovaném případě žalobci slovně označili části stavby, jejichž odstranění se domáhají, a předložili soudu i jejich situační nákres s grafickým znázorněním. Vzhledem k tomu nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřený závěr odvolacího soudu, že z obsahu žaloby a jejího doplnění „je možno dovodit, jaké části stavby žalované žalobci žádají odstranit“.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je proto v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 12. 2021

Mgr. David Havlík předseda senátu