Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3188/2021

33 Cdo 3188/2021-186

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce K. Š., bytem XY, zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem Příbram, náměstí T. G. Masaryka 142, proti žalované N. Z., bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Matějkou, advokátem se sídlem Příbram, Pražská 140, o zaplacení 91 525 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. -157, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. -127, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 91 525 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 19. 11. 2019 do zaplacení, 5% úrokem ročně od 19. 11. 2019 do zaplacení z částky 91 525 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. -157, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle , neboť podle jejího přesvědčení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje otázku „vyloučení aplikace v situaci, pokud mezi zaměstnavatele a zaměstnance vstoupí třetí osoba (v projednávané věci dokonce jednatel a jediný společník zaměstnavatele), která má zaměstnanci zapůjčit finanční prostředky na úhradu jeho dluhu vůči zaměstnavateli, pokud jediným účelem a smyslem takového postupu je vyhnout se kogentním ustanovením zajišťujících ochranu práv zaměstnance“. Současně má za to, že se odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , neboť ze dne 11. 9. 2019 žádné ujednání o možnosti plnit na účet dlužníkova věřitele neobsahovala. Dále má za to, že se odvolací soud rovněž odchýlil od rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. , v řešení otázky týkající se právních jednání mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem, přičemž prosazuje, že právní jednání žalobce spočívající v plnění za žalovanou, je neplatné z důvodu nedodržení zákonné formy.

Nejvyšší soud dovolání pojednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 - dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl). Jelikož pro rozhodnutí odvolacího soudu nebyla určující otázka, „zda vyloučení aplikace v situaci, pokud mezi zaměstnavatele a zaměstnance vstoupí třetí osoba, která má zaměstnanci zapůjčit finanční prostředky na úhradu jeho dluhu vůči zaměstnavateli, pokud jediným účelem a smyslem takového postupu je vyhnout se kogentním ustanovením zajišťujících ochranu práv zaměstnance“, neboť důkazními prostředky vzal odvolací soud za prokázané, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce, nemůže být pro její řešení dovolání přípustné. Obdobně není rozhodnutí odvolacího soudu založeno ani na řešení otázky platnosti právního jednání mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem.

Namítá-li žalovaná, že se odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , neboť ze dne 11. 9. 2019 neobsahovala žádné ujednání o možnosti plnit na účet dlužníkova věřitele, pak přehlíží, že odvolací soud zjištění, že zapůjčená částka byla (v souladu s vůlí obou účastníků) určena na úhradu zjištěného schodku, nečerpal z y ze dne 11. 9. 2019, ale jednak z tvrzení, jež uvedla sama žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu, a dále též z výslechu svědků přítomných jednání, jež se uskutečnilo dne 11. 9. 2019. Uvedená námitka nesměřuje proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, resp. vůči způsobu hodnocení v řízení provedených důkazů. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Odvolací soud rozhodl poté, co zjistil, že žalobce (zápůjčitel) přenechal žalované (vydlužitelce) peníze jejich předáním věřiteli vydlužitelky k úhradě jejího dluhu a žalovaná (vydlužitelka) se zavázala je zapůjčiteli vrátit. Prosazuje-li žalovaná oproti tomu, že z provedeného dokazování přenechání částky vydlužitelce uvedeným způsobem (předáním zapůjčeného obnosu bývalému zaměstnavateli k úhradě schodku) nevyplývá, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ( ) , nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalovaná domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [ ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 8. 12. 2021

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu