Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 477/2020

24 Cdo 477/2020-246

USNESENÍ

R. S.,

F. J.,

narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Nad Vývozem 4828, o zaplacení částky 280 130 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2019, č. j. -185, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 259 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Markéty Rájecké, advokátky se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2019, č. j. -185, není přípustné [ ve vztahu k , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)].

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení odvolacího soudu je (mimo jiné) založeno na závěru, že kupní smlouva uzavřená účastníky dne 21. 3. 2014 je platná, a to – vzhledem k zformulované otázce hmotného práva – i z toho důvodu, neboť ji žalovaný neuzavřel v důsledku omylu, ve který by byl uveden žalobkyní (srov. bod 8 rozsudku odvolacího soudu ve spojení s bodem 31 rozsudku soudu prvního stupně). Skutečnost, že do smlouvy nebylo vtěleno ujednání o výhradě zpětné koupě [ a násl. , (dále jen „o. z.“)] může při absenci jakékoliv překážky bránící takovémuto ujednání jít jen k jeho tíži.

V poměrech posuzované věci tak bylo pro odvolací soud podstatné zjištění, že to nebyla žalobkyně, která by žalovaného jakkoliv uvedla v omyl. Přestože odvolací soud zformuloval dílčí část svého odůvodnění tak, že „nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla informována o dluzích syna žalovaného, když jak žalovaný, tak i syn žalovaného P. J., slyšený jako svědek, výslovně vypověděl, že s žalobkyní se před podpisem kupní smlouvy neviděl, nejednal s ní a veškerá jednání probíhala mezi synem žalovaného a A. K., jež slyšena jako svědkyně vypověděla, že žalobkyni neznala“, nerozhodl na základě neunesení břemene důkazního, nýbrž pravdivost tvrzení žalovaného o tom, že byl v omyl uveden žalobkyní, měl za vyvrácenou.

Položením otázky hmotného práva, zda „lze odmítnout námitku uvedení v omyl s poukazem na skutečnost, že mýlící se osoba nepostupovala s obvyklou mírou opatrnosti, jestliže její omyl úmyslně vyvolal druhý účastník smlouvy“ (otázka č. 1), kterou má dovolatel za doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod.

Dovolatel zpochybňuje správnost právního závěru o platně uzavřené kupní smlouvě skutkovou námitkou, že to je žalobkyně, kterou je nutné považovat za „původkyni omylu“ (viz bod 18 dovolání). Zpochybňuje správnost právního posouzení na základě jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

Nejvyšší soud přitom již mnohokrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, které se opírá o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle ustanovení ) [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], a proto otázka č. 1 přípustnost dovolání nezakládá.

Podle ustanovení je dovolání přípustné nejen pro řešení otázek hmotného práva, ale i pro řešení otázek práva procesního. I procesní pochybení (nesprávné právní posouzení otázky procesního práva) tedy může být dovolacím důvodem, a to i v případě, že je dovolání podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.

Podmínka přípustnosti zakotvená v ustanovení tak, že napadené rozhodnutí musí na vyřešení otázky procesního práva záviset, je v případě dovolání podaného proti rozhodnutí o věci samé naplněna tehdy, mohlo-li mít případně nesprávné řešení otázky procesního práva vliv na výsledné rozhodnutí ve věci. Nelze-li přitom dovodit, že by bylo rozhodnuto ve věci stejně (obsah výroku rozhodnutí by byl stejný), bez ohledu na to, jak byla procesní otázka vyložena, není možné ani vyloučit, že její výklad nemohl mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí ve věci samé a uvedená podmínka bude splněna (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. ).

Otázka, zda řízení mělo být přerušeno [ ] do skončení incidenčního sporu o odpůrčí žalobě podané insolvenčním správcem dlužníka P. J. a H. J., kterou podal vůči žalovanému a žalobkyni, která v incidenčním sporu vystupovala v procesním postavení žalované 2) [otázka č. 2)], nemůže mít vzhledem k tomu, že nedošlo k přechodu nemovitostí z žalovaného na žalobkyni ( , o úpadku a způsobech jeho řešení) [odpůrčí žaloba, kterou bylo odporováno darovací smlouvě uzavřené mezi insolvenčními dlužníky a žalovaným dne 4. 10. 2010, byla pravomocně, pro nedostatek pasivní věcné legitimace, vůči nynější žalobkyni zamítnuta], vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé. To znamená, že napadené rozhodnutí na jejím vyřešení ve smyslu nezávisí. Z toho důvodu přípustnost dovolání nezakládá ani otázka č. 2).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. 11. 2021

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu