Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2623/2021

25 Cdo 2623/2021-187

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Půdní byty Smíchov, družstvo, IČO 25100661, se sídlem Janáčkovo nábřeží 1072/29, Smíchov, 150 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Ladislavem Peškem, advokátem se sídlem Karenova 1040/2, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: V. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Kovářská 1253/4, 301 00 Plzeň, o 93 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2021, č. j. -174, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. -160, zastavil řízení ve věci a rozhodl o náhradě nákladů řízení s tím, že ve lhůtě jednoho roku nepodal žádný z účastníků návrh na pokračování v řízení přerušeného na jejich návrh usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 12. 2019, č. j. -144, které nabylo právní moci dne 7. 1. 2020, a byly tak ve smyslu věty třetí , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “) splněny podmínky pro zastavení řízení. Podáními doručenými soudu dne 2. 9. 2020 a 20. 9. 2020 navrhl sice žalovaný spojení dalších řízení, vedených u zdejšího soudu, s tímto řízením (návrh byl pravomocně zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 11. 2020, č. j. -152), avšak nešlo o úkon směřující k pokračování řízení, neboť o spojení věcí podle může soud rozhodnout i v průběhu přerušeného řízení. Nejde-li o úkon, který může být soudem učiněn pouze v řízení pokračujícím, nelze jej považovat za návrh na pokračování v řízení ve smyslu

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2021, č. j. -174, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil, že řízení se nezastavuje a bude v něm pokračováno. Podání žalovaného, kterým navrhl, aby byly jiné věci účastníků týkající se téhož předmětu, ale za jiné období, spojeny ke společnému projednání s věcí projednávanou pod sp. zn. , posoudil jako úkon, který „směřuje k pokračování v řízení, a který proto může být soudem učiněn (nejen) pouze v pokračujícím řízení“ (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ) a lze jej tak považovat za návrh ve smyslu Zdůraznil, že na tom nic nemění skutečnost, že o tomto návrhu mohlo být a bylo rozhodnuto v době, kdy řízení bylo přerušeno podle , a ani to, že žalovaný popírá, že by návrhem na spojení řízení zamýšlel navrhnout, aby bylo v přerušeném řízení pokračováno. Jestliže z obsahu podání žalovaného vyplývá, že počítá s pokračováním spojených řízení včetně řízení přerušeného, má takový návrh obdobný charakter jako návrh podle , u kterého dovolací soud v odkazovaném rozhodnutí dovodil, že má charakter návrhu na pokračování v řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. ), případně jde o věc dosud neřešenou. Domnívá se, že návrh na spojení věcí není návrhem na pokračování v řízení a ani jeho úmysl takový nebyl. O spojení věcí může soud rozhodnout i bez návrhu účastníků, není proti němu přípustné odvolání a jde o rozhodování soudu o vedení řízení. V citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu šlo o návrh podle , o kterém lze rozhodnout pouze v pokračujícím řízení, na návrh, je proti němu možné podat odvolání a nástupnictví se stane účinným až po právní moci rozhodnutí. Namítá, že s ohledem na tyto rozdíly nelze návrh na spojení věcí posuzovat jako úkon, který může být učiněn pouze v pokračujícím řízení. Žalobci nic nebránilo podat řádný návrh na pokračování v řízení a zabránit tak situaci, kdy soud byl povinen řízení zastavit. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu a je přípustné pro řešení otázky, zda návrh na spojení věcí, podaný žalovaným v řízení přerušeném podle , je možno považovat za návrh na pokračování v řízení ve smyslu věty první , přestože to z jeho obsahu nevyplývá, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Dovolání je důvodné.

Podle jestliže je řízení přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty podle tohoto zákona. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu. Podle jestliže je řízení přerušeno podle , pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.

Podle může soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků. Podle jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.

Podle má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v .

Podle mohou účastníci provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Ze zásady bezformálnosti vyplývá, že soud posuzuje procesní úkony podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Uvedeným způsobem soud ovšem postupuje jen tehdy, je-li úkon účastníka dostatečně určitý a srozumitelný a má-li všechny potřebné náležitosti; neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba nejprve účastníka vyzvat, aby úkon náležitě formuloval (neurčitý nebo nesrozumitelný úkon nemá žádné právní následky, a proto není možné k němu přihlížet) nebo aby odstranil vady podání (postupem podle ustanovení ); teprve poté lze úkon posoudit podle jeho obsahu. Posouzení procesního úkonu podle obsahu (na druhé straně) soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl. V ustanovení se soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby "domýšlel" obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. ).

V posuzované věci podal žalovaný v době, kdy bylo řízení podle přerušeno, návrh na spojení věcí ke společnému řízení. Formuloval jej velmi stručně – navrhl, aby podle byly jiné věci účastníků týkající se téhož předmětu, ale za jiné období, spojeny ke společnému projednání s věcí, jež je předmětem tohoto dovolacího řízení (viz podání doručené dne 2. 9. 2020; podáním doručeným 20. 9. 2020 zaslal omluvu z jednání v jiné než projednávané věci, přičemž odkázal na návrh podle ). Z obsahu podání nelze dovodit, že žalovaný navrhuje, aby v přerušeném řízení bylo pokračováno. Ostatně k takovému návrhu neměl ani žádný racionální důvod, neboť v jeho zájmu jako žalovaného bylo zastavení řízení v důsledku marného uplynutí roční lhůty ( věty třetí ), nehledě k jeho tvrzení, že svými podáními pokračování v řízení nesledoval. Lze tak přisvědčit dovolateli, že podáními doručenými soudu ve dnech 2. 9. 2020 a 20. 9. 2020 pokračování v přerušeném řízení nenavrhl.

Odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , není na danou věc přiléhavý. V odkazované věci dovolací soud uzavřel, že návrh na změnu v osobě žalobkyně podle obsahuje i návrh na pokračování v řízení, neboť o tomto návrhu může soud rozhodnout jen tehdy, bude-li v řízení pokračovat. Účelem postupu podle je předejít neúspěchu v řízení z důvodu nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace v důsledku změny okolností, k níž došlo v průběhu řízení (např. postoupení pohledávky žalobcem, převod vlastnického práva apod.). Návrh podle může podat výhradně žalobce, musí o něm být rozhodnuto v průběhu řízení (jinak by takový procesní úkon ani neměl smysl) a proti rozhodnutí soudu o tomto návrhu je přípustné odvolání. Jestliže návrhem podle sleduje žalobce, aby předešel neúspěchu v řízení, je nepochybné, že takový procesní úkon v sobě obsahuje předpoklad dalšího pokračování v přerušeném řízení, jež je navíc v zájmu jeho navrhovatele - žalobce.

Naproti tomu upravuje pouze vedení řízení. Dává soudu možnost spojit ke společnému řízení věci, které jsou u něho zahájeny, jestliže je takový postup účelný a hospodárný. O spojení ke společnému řízení rozhoduje soud i bez návrhu usnesením, proti němuž není přípustné odvolání ( ), kterým však není vázán; kdykoli může opět rozhodnout o vyloučení věci k samostatnému projednání. Rozhodnutí soudu o návrhu účastníka na spojení věcí ke společnému řízení nemá žádný vliv na výsledek řízení (pouze na jeho průběh). Jestliže procesní podání nemá žádný význam pro výsledek řízení a z jeho obsahu nevyplývá, že by jím navrhovatel sledoval ještě jiný procesní úkon, v daném případě návrh na pokračování v řízení (jež navíc není v jeho zájmu), nelze z obsahu úkonu činit závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají a považovat jej za návrh na pokračování v řízení ve smyslu věty třetí

Dovolací soud uzavírá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť návrh žalovaného na spojení věcí nelze posoudit podle jeho obsahu jako návrh na pokračování v přerušeném řízení. Jestliže bylo řízení podle přerušeno a v roční lhůtě běžící od 7. 1. 2020 nepodal žádný z účastníků návrh na pokračování v přerušeném řízení ( věta první ), soud prvního stupně správně řízení podle věty třetí zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně v souladu s , neboť řízení bylo zastaveno, přičemž účastníci zavinili zastavení ve stejném rozsahu.

Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci je možné rozhodnout [ ], změnil dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Vzhledem ke změně rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl dovolací soud podle věty první , a o náhradě nákladů řízení vzniklých před odvolacím soudem. Na náhradu nákladů má právo v dovolacím řízení úspěšný žalovaný, jehož náklady jsou tvořeny odměnou za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) v částce 4 820 Kč ( , dále jen „advokátní tarif“) a jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu); celkem 5 120 Kč.

Žalovaný, vzhledem k úspěchu v dovolacím řízení, má právo i na náhradu nákladů, jež mu v tomto řízení vznikly ( věty první , a ). Náklady jsou tvořeny odměnou 4 820 Kč za jeden úkon právní služby (sepis dovolání), jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (dovolací soud nepovažuje za potřebné opakovat stejné odkazy na advokátní tarif, které byly uvedeny v předchozím odstavci) a hodnotou zaplaceného soudního poplatku z dovolání ve výši 4 000 Kč. Náklady vzniklé žalovanému v dovolacím řízení činí 9 120 Kč; za obě řízení celkem 14 240 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle , místo plnění podle

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 7. 12. 2021

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu