Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2235/2021

26 Cdo 2235/2021-83

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci oprávněného města Dubá, se sídlem v Dubé, Masarykovo nám. 138/1, IČO 00260479, zastoupeného JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Pátova 394/4, proti povinnému P. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Kamilem Štěpánkem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jindřicha z Lipé 113/24, o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. února 2021, č. j. -43, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Povinný

je

povinen

zaplatit oprávněnému na náhradu nákladů dovolacího řízení 1 271 Kč k rukám JUDr. Marie Vítkové, advokátky se sídlem v České Lípě, Pátova 394/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) usnesením ze dne 11. 2. 2021, č. j. -43, potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě (soud prvního stupně) ze dne 28. 4. 2020, č. j. -13, kterým soud nařídil výkon rozhodnutí vyklizením z tam specifikovaných nemovitostí podle rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 1. 2019, č. j. -93, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústní nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 11. 2019, č. j. -135, a rozhodl o nákladech výkonu rozhodnutí (výrok I.); zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolání povinného proti výroku I. výše uvedeného usnesení odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť odvolací soud posoudil otázky, zda lze v exekučním řízení přezkoumávat nabývací titul a zhojit procesní vady nalézacího řízení, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tyto rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Nejvyšší soud již mnohokrát vyslovil závěr, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž opakovaně uvedl, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. ). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva, a není ani řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. , bod IV a nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. , bod 14, 15).

Nejvyšší soud si je vědom judikatury Ústavního soudu, která dovodila, že ve výjimečných případech, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. a ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. ), je však přesvědčen, že nyní řešená věc mezi tyto výjimečné případy nepatří. Povinný zpochybňuje vlastnické právo oprávněného k vyklizovaným nemovitostem nejen poukazem na vady nalézacího řízení, ale i na vady jiného exekučního řízení, jehož ani nebyl účastníkem.

Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení věty první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 8. 12. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu