Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2637/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Radka Červenky, zastoupeného JUDr. Jiřím Matznerem Ph.D., advokátem se sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2013 č. j. -331, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. srpna 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení y a d.

Ústavní soud zjistil, že žalobce se domáhal na žalovaném (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") zaplacení 60,000.000,- Kč z titulu náhrady škody, kterou mu měl žalovaný způsobit nabytím části dědictví po otci žalobce Ing. Jiřímu Červenkovi na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. listopadu 2001 č. j. -160, ačkoliv věděl, že není jeho synem a dědicem ze zákona a tuto skutečnost v dědickém řízení zatajil. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 5. října 2011 č. j. -129, jímž žalobu zamítl se závěrem, že žalobce se nemůže domáhat vydání dědictví podle , (dále jen "obč. zák."), protože se dědického řízení účastnil. Usnesením ze dne 19. července 2012 č. j. -198 Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby se věcně zabýval žalobou uplatněným nárokem na náhradu škody. Rozsudkem ze dne 22. května 2013 č. j. -290 Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 60,000.000,- Kč zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 994.850,- Kč. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. listopadu 2013 č. j. -331 k odvolání žalobce i žalovaného rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Uvedené usnesení Městského soudu v Praze napadl žalovaný dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. června 2014 č. j. -383 jako nepřípustné odmítl.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. .

Podle ust. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. ).

Jak bylo výše uvedeno, v předmětné věci Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. listopadu 2013 č. j. -331 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. U Obvodního soudu pro Prahu 4 tedy probíhá další řízení a není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsanou zásadou subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Nebude-li stěžovatel s novým rozhodnutím ve věci spokojen, může podat novou ústavní stížnost, ovšem až po vyčerpání všech opravných prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu ust. nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. .

Podle ust. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. jako návrh nepřípustný odmítl, když neshledal důvod k postupu podle ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2015

JUDr. Radovan Suchánek v. r.

soudce zpravodaj