Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3629/2020

30 Cdo 3629/2020-133

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce V. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze, Kolínská 1686/13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 285 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. -88, takto:

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , které trvalo 20 let a 10 měsíců.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 9. 2018, č. j. -56, rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 285 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky, se zamítá (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I o věci samé co do částky 60 000 Kč úrokem z prodlení z této částky mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 60 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu co do výroku I napadl žalobce (dále „dovolatel“) včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , 2 , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Napadené rozhodnutí vychází z celkové délky posuzované řízení 20 let a 10 měsíců, kterou soudy považovaly za nepřiměřenou. Odvolací soud vyšel ze základní částky zadostiučinění 300 000 Kč, kterou snížil o 30 % z důvodu „složitosti skutkové i procesní a se zohledněním, že řízení probíhala na více stupních soudní soustavy“, a o 50 % z důvodu, že „pro žalobce mělo řízení standardní význam s ohledem na předmět sporu pouze v době prvých tří let, neboť jak žalobce sám uvedl, po této době sám přistoupil k odstranění vad díla, které byly předmětem žaloby. Předmět řízení tedy odpadl. V následujícím období bylo řízení přerušeno, vyčkávalo se na skončení konkursního řízení, jehož žalobce nebyl účastníkem, neboť žádnou svou pohledávku za úpadcem v řízení nepřihlásil. Po skončení konkursu vzal žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu pro Prahu-západ sp. zn. žalobu zpět, soud následně řízení zastavil. V této fázi trvalo řízení po dobu pěti měsíců, neboť žalobce napadl nákladové výroky a o odvolání rozhodoval krajský soud a následně o ústavní stížnosti Ústavní soud. S ohledem na výše uvedené odvolací soud hodnotil význam řízení pro žalobce v období prvých třech let jako standardní a po následující dobu 18 let za bezvýznamné.“

Proti těmto stěžejním důvodům se dovolatel v dovolání nijak nevymezuje.

Je zřejmé, že pokud odvolací soud považoval posuzované řízení za standardně významné pouze po dobu prvých tří let a dalších 18 let jej považoval pro žalobce za bezvýznamné, dovolatelem předkládané otázky týkající se poměru délky řízení k délce věku účastníka řízení a minimální výše zadostiučinění 200 000 Kč za délku řízení přesahující deset let se s tímto odůvodněním míjejí a napadené rozhodnutí tak na jejich vyřešení ve smyslu nezáviselo.

Rovněž tak otázka, zda za dobu průtahů v řízení lze považovat i dobu, po níž sice soud koná, leč zjevně nesprávně či zcela bezvýsledně, přípustnost dovolání ve smyslu založit nemůže, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená, tudíž postup soudů za nesprávný považoval.

Napadené rozhodnutí ve smyslu nezáviselo ani na vyřešení otázky intenzivnějšího uplatnění základních práv ve vertikálních vztazích mezi státem a jednotlivcem, neboť z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se v posuzovaném řízení o takové vztahy jednalo, šlo-li o nárok na odstranění vad díla.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka, zda v rámci náhradového řízení lze přiznat náhradu za samotné průtahy v náhradovém řízení, neboť dovolatel neuvádí, že by takový požadavek v průběhu řízení před soudem prvního stupně či odvolacím soudem uplatnil. Pokud se jím za takové situace odvolací soud nezabýval, nijak se tím ve smyslu neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. ; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Konečně otázkou zpoplatnění řízení ve věcech nároku na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci se opakovaně zabýval Ústavní soud a ve zpoplatnění žaloby částkou 2 000 Kč a dovolání částkou 7 000, příp. 14 000 Kč (na rozdíl od zpoplatnění odvolacího řízení procentuální sazbou) žádné porušení práva na spravedlivý proces neshledal (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. , ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. ; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 11. 2020

Mgr. Vít Bičák předseda senátu