Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1031/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Martiny Gregarové, zastoupené JUDr. Michalem Hráským, advokátem se sídlem Praha 5, Ostrovského 911/30, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2015, sp.zn. , a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015, sp.zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecného soudu vydaných v její občanskoprávní věci, neboť jimi mělo dojít k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces zaručeného d (dále jen " ").

V záhlaví označeným rozsudkem - mimo jiné - odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost k náhradě jedné poloviny nákladů, jež vznikly v řízení státu (na znalečném), ve výši 10.455 Kč, a rovněž napadeným usnesením odmítl odvolání stěžovatelky do usnesení, kterým bylo rozhodnuto o přiznání znalečného ustanoveným znalcům PhDr I. Chodurovi a MUDr. Š. Bínové.

Uvedené usnesení odvolací soud odůvodnil tím, že je zde důvod odmítnutí odvolání podle (jako bezpředmětného), jestliže o napadených nákladech bylo již ve vztahu k oběma účastníkům pravomocně rozhodnuto rozsudečným výrokem podle Proti tomu stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí argumentem kolize s y, kterou spatřuje v tom, že její odvolání nebylo věcně projednáno.

Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, je jeho povinností přezkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky, jež takový přezkum připouštějí; to je významné potud, že ve vztahu k napadenému usnesení o odmítnutí odvolání stěžovatelky tyto podmínky splněny nejsou.

Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita. Ta je promítnuta do ustanovení , dle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Proti pravomocnému usnesení soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, o což v dané věci jde, je však k dispozici podle ustanovení žaloba pro zmatečnost, a jestliže ji stěžovatelka nevyužila (opak není tvrzen), nutně nastupují důsledky ve smyslu citovaného ustanovení , a ústavní stížnost projednat nelze.

Ohledně druhého rozhodnutí, resp. náhradového výroku rozsudku odvolacího soudu, stěžovatelka žádnou ústavněprávní argumentaci nevznáší, a bez ohledu na to, že odvolací soud rozhodoval o nákladech řízení, aniž byly co do výše postaveny najisto, staly se již - vzhledem k dovozené nepřípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení o přiznání znalečného - nepřezkoumatelnými. Nemůže-li být dosaženo nápravy, kterou stěžovatelka sledovala, nemůže být její ústavní stížnost v této části posouzena jinak, než jako zjevně neopodstatněná.

Jako návrh zčásti nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost podle ustanovení , resp. odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu