Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 58/2021

7 Td 58/2021-3717

USNESENÍ

M. H.

Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze

neodnímá

.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě podal dne 15. 11. 2018 u Okresního soudu v České Lípě obžalobu na obviněného M. H. a dále na spoluobviněné Z. H., L. B. a X. V. L., a to jednak pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H., L. B. a X. V. L. jednáním popsaným v bodech 1. až 3. obžaloby, a pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H. a Z. H. jednáním popsaným v bodu 4. obžaloby. Této věci byla u Okresního soudu v České Lípě přidělena sp. zn. .

2. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 1. 2019, č. j. -2321, bylo rozhodnuto, že se podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení a projednání vylučuje skutek, popsaný v bodu 4. obžaloby, který měli spáchat obvinění M. H. a Z. H., v němž je spatřován přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Vyloučená věc je nyní u Okresního soudu v České Lípě vedena pod sp. zn. .

3. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 6. 2019, č. j. -2646, bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. H., L. B. a X. V. L. Proti rozsudku byla podána odvolání, mimo jiné i obviněným M. H.

4. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 13. 4. 2021 pod č. j. -3428, který sice zrušil a změnil rozsudek ve vztahu k obviněnému L. B., ale ve vztahu k obviněnému M. H. odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. Rozhodnutí soudů učiněná ve věci ve vztahu k jeho osobě nabyla právní moci.

5. Téhož dne 13. 4. 2021 před vynesením rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením pod č. j. -3426 rozhodl podle § 30 odst. 1 tr. ř., že předseda senátu Mgr. Lukáš Korpas a soudce Mgr. František Jahůdka nejsou vyloučeni z vykonávání úkonu trestního řízení, které je vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. . Proti tomuto usnesení si obviněný M. H. dne 14. 5. 2021 podal blanketní stížnost, kterou posléze odůvodnil. O této stížnosti má rozhodovat Vrchní soud v Praze, u kterého je věc vedena pod sp. zn. .

6. Obviněný dne 24. 5. 2021 podal přímo k Nejvyššímu soudu návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř., aniž by tuto věc dostatečně specifikoval, proto Nejvyšší soud tento návrh zaslal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci bez věcného vyřízení k provedení nezbytných úkonů a předložení návrhu spolu s trestním spisem.

7. S přihlédnutím k doplnění návrhu podáním dne 10. 6. 2021 je zřejmé, že obviněný M. H. učinil návrh na odnětí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. tomuto soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Poukázal na skutečnost, že v projednávané trestní věci Vrchní soud v Praze již několikrát rozhodoval, a to i o námitkách podjatosti členů senátu 55 To Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, a nerozhodl o jejich vyloučení, přestože tito akceptovali, že v přípravném řízení jednalo nepříslušné Okresní státní zastupitelství v České Lípě. V přípravném řízení prvotní soudní úkon (povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) provedl Okresní soud Praha-východ, a tudíž u tohoto soudu mělo dojít i k podání obžaloby, což se nestalo, protože obžaloba byla podána u Okresního soudu v České Lípě. Obviněný také namítl vyloučení soudců senátu 55 To Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci proto, že rozhodovali o stížnosti proti jeho vzetí do vazby (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod č. j. -160), a proto jsou vyloučení z rozhodování i v projednávané věci.

8. Vrchní soud v Praze dne 27. 8. 2021 opětovně předložil Nejvyššímu soudu předmětný návrh na odnětí a přikázání věci obviněného ze dne 24. 5. 2021, ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. , po provedení nezbytných úkonů s požadovaným spisem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. . Nejvyšší soud, který je obecně vzato podle § 25 in fine tr. ř. příslušný k takovému rozhodnutí, zhodnotil podklady použitelné k rozhodnutí a dospěl k následujícímu závěru.

9. Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v d. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.

10. Nejvyšší soud shledal, že v daném případě nejsou dány zákonné důvody, vyžadované ustanovením § 25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání. V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněného ze dne 24. 5. 2021 na odnětí věci sp. zn. Vrchnímu soudu v Praze (jako soudu, který je příslušný rozhodovat o stížnosti obviněného) a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci podstatné, že důvody, které obviněný uvedl ve svém návrhu, není možné považovat za důležité důvody k vyhovění tohoto návrhu na delegaci. Podstatou podaného návrhu na delegaci bylo přesvědčení obviněného M. H., že Vrchní soud v Praze není schopen v jeho věci nestranně a objektivně rozhodnout, resp. má mít snahu zakrýt pochybení v řízení před soudy nižších stupňů i v přípravném řízení. Obviněný tak poukazoval na údajná pochybení (zejména) soudů ve věci dříve činných, avšak k těmto jeho námitkám (uplatňovaným opakovaně i v jiných návrzích, o kterých rozhodoval v minulosti i Nejvyšší soud) se již vyjadřovaly soudy při své rozhodovací činnosti a byly shledány nedůvodnými. Nejvyšší soud ve stručnosti na tyto jejich závěry odkazuje a dodává, že taková argumentace, dovozující údajná pochybení státního zástupce a soudů nižších stupňů, obecně vzato nemůže být předmětem rozhodování soudu o návrhu na delegaci, ani důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle citovaného ustanovení totiž nemůže být pouhá, tím méně nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu. V obecné rovině lze upozornit, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu.

11. Souhrnně řečeno v návrhu obviněného na odnětí věci vedené pod sp. zn. Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci nebylo možné shledat důvody, které by byly natolik významné a výjimečné, aby odůvodňovaly postup podle § 25 tr. ř. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 27. 10. 2021

JUDr. Radek Doleželpředseda senátuVypracoval:

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.