Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 118/2021

11 Tcu 118/2021-22

USNESENÍ

Zamítá se

ohledně odsouzení

občana České republiky

M. S.,

nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Žitavě, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. H 4 Ds 170 Js 42/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zhořelci, 1. malý trestní senát, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 1 Ns 170 Js 42/12, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2016.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Okresního soudu v Žitavě, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. H 4 Ds 170 Js 42/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zhořelci, 1. malý trestní senát, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 1 Ns 170 Js 42/12, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2016 (dále též jen “cizozemské rozhodnutí” nebo “cizozemský soud”), byl M. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem profesionálně prováděné krádeže za účelem výdělku ve třech případech ve vícečinném souběhu podle , č. 3, německého

(StGB)

. Za toto jednání byl M. S. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku.

2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Žitavě, s nimiž se zcela ztotožnil též Zemský soud ve Zhořelci, který zamítl odvolání odsouzeného jako nedůvodné, se M. S. předmětné trestné činnosti v podobě krádeží spáchaných ve třech případech dopustil v podstatě tím, že:

1) dne 27. 9. 2011 se M. S. společně se zvlášť stíhaným K. K. vydali do prostor firmy K. Z., XY, odkud ve 21:30 hodin odcizili dva DVD přehrávače, dvě PC webové kamery včetně headsetu, tři kusy PH Print a jeden digitální přijímač v celkové hodnotě 276,92 eur, s úmyslem tyto věci podle společného plánu následně zpeněžit,2) dne 16. 11. 2013 v 11:15 hodin se M. S. vydal do prostor firmy K. v XY, XY, odkud odcizil pět láhví alkoholu zn. Tullamore Dew, dvě láhve alkoholu zn. Jim Beam Black, jednu láhev alkoholu zn. Jim Beam, jednu láhev alkoholu zn. Havanna Club 7 let a jednu láhev alkoholu zn. Remy v celkové hodnotě 186,40 eur, a to tím způsobem, že dané láhve vložil do batohu, se kterým potom prostory prodejny opustil, načež na útěku před pracovníky prodejny, kteří jej při páchání trestného činu sledovali, batoh i s láhvemi alkoholu před prodejnou K. odhodil,

3) dne 31. 1. 2015 v 9:00 hodin se vydal do obchodních prostor firmy K., XY, XY, odkud odcizil šest láhví alkoholu zn. Tullamore Dew a čtyři láhve alkoholu zn. Jim Beam Black v celkové hodnotě 171,90 eur, a to tím způsobem, že dané láhve vložil do svého batohu s úmyslem je dále prodat, avšak poté, co zjistil, že byl při páchání trestného činu sledován, se opět vydal k regálu a zboží vrátil zpět do špatného regálu.

3. Dne 16. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve

znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení M. S. rozsudkem Okresního soudu v Žitavě, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. H 4 Ds 170 Js 42/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zhořelci, 1. malý trestní senát, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 1 Ns 170 Js 42/12, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený M. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Naopak ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona zamítne.

7. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného M. S. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ani částečně, a to ve vztahu k žádnému ze skutků uvedených pod body 1) až 3) výrokové části rozsudku Okresního soudu v Žitavě, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. H 4 Ds 170 Js 42/12, ve kterém je cizozemským soudem spatřován trestný čin profesionálně prováděné krádeže za účelem výdělku ve třech případech ve vícečinném souběhu podle , č. 3, německého

(StGB)

.

8. Shora popsané jednání spočívající v tom, že odsouzený M. S. ve dnech 27. 9. 2011, 16. 11. 2013 a 31. 1. 2015 na různých místech Svobodného státu Sako, vždy v prodejním prostoru firmy K. odcizil různé zboží, zpravidla alkohol či drobnou elektroniku, nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle českého , přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části České republiky. S ohledem na značný časový odstup mezi jednotlivými činy nelze jednání M. S. právně kvalifikovat jako pokračující trestný čin spáchaný třemi útoky, v důsledku čehož by jeho jednání tvořilo jeden trestný čin, u kterého se škoda spáchaná jednotlivými dílčími útoky sčítá, ježto jeho jednání není spojeno blízkou časovou souvislostí ve smyslu tr. zákoníku, když mezi jednáním popsaným pod bodem 1) a jednáním popsaným pod bodem 2) uplynula doba cca 26 měsíců a mezi jednáním popsaným pod bodem 2) a jednáním popsaným pod bodem 3) uplynula doba cca 14 měsíců. Za tohoto stavu je tak třeba jednání M. S. právně posoudit jako tři samostatné (oddělené) skutky, u kterých je třeba zkoumat, zda každý z nich sám osobě naplňuje všechny zákonné znaky některé ze skutkových podstat trestných činů uvedených ve zvláštní části České republiky. Ze skutkových zjištění učiněných cizozemským soudem je přitom zřejmé, že se odsouzený ve všech třech případech ke škodě společnosti K. zmocnil cizí věci v podobě spotřebního zboží různého druhu, které odebral z volného prodeje, a bez zaplacení s ním prošel, popř. zamýšlel projít pokladním prostorem, nicméně celková výše jím způsobené, popř. hrozící škody ani v jednom případě nedosáhla hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu ve spojení s tr. zákoníku (tj. hranice 10.000 Kč), jejíž způsobení je jedním z event. zákonných předpokladů pro naplnění znaku trestného činu krádeže podle tr. zákoníku. V případě jednání realizovaného dne 27. 9. 2011 totiž celková hodnota odsouzeným odcizeného zboží dosahovala částky 276,92 eur (tj. cca 6.786 Kč), v případě jednání popsaného pod bodem 2) částky 186,40 eur (tj. cca 5.022 Kč) a v případě jednání popsaného pod bodem 3) hrozila škoda v celkové výši 171,90 eur (tj. cca 4.368 Kč). Ani v jednom z popisovaných případů přitom nebylo zjištěno, že by M. S. svým jednáním alternativně naplnil jiný ze zákonných znaků (konkrétně jinou formu objektivní stránky) skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu až e) tr. zákoníku, neboť nebylo zjištěno, že by kterýkoli z daných činů spáchal vloupáním, na věci, kterou měl jiný na sobě nebo při sobě, či by se bezprostředně po činu pokusil uchovat si odcizené věci násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, event. že by kterýkoli z činů spáchal na území, na němž byla prováděna evakuace osob. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je současně zřejmé, že se v daném případě nejedná ani o tzv. speciální recidivu ve smyslu tr. zákoníku, neboť M. S. nebyl v posledních třech letech před spáchání jednání popsaného pod body 1), 2) ani 3) pro obdobné jednání spočívající v přisvojení si cizí věci odsouzen ani potrestán.

9. Byť ke zvýšení hranice škody nepatrné z původních 5.000 Kč na 10.000 Kč došlo až novelou účinnou od 1. 10. 2020, přičemž M. S. se jednání, jímž byl uznán vinným dotčeným rozsudkem cizozemského soudu, dopustil ještě před tímto datem (konkrétně ve dnech 27. 9. 2011, 16. 11. 2013 a 31. 1. 2015), je třeba při posuzování otázky oboustranné trestnosti činu postupovat podle tr. zákoníku, tedy podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, resp. podle pozdějšího zákona, je-li to pro pachatele příznivější. Pro účely rozhodování stran splnění všech formálních podmínek ustanovení zákona je přitom oboustrannou trestnost činu třeba posuzovat jako trestnost průběžnou, jež musí být dána jak v okamžiku spáchání dotčeného činu, tak v době, kdy je Nejvyšším soudem rozhodováno o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí podle zákona, že se na odsouzení českého občana rozsudkem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

10. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně rozsudku Okresního soudu v Žitavě, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. H 4 Ds 170 Js 42/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zhořelci, 1. malý trestní senát, Svobodný stát Sasko, Spolková republika Německo, ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 1 Ns 170 Js 42/12, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2016, ve vztahu k osobě M. S. v celém rozsahu zamítl, neboť skutky, jimiž byl jmenovaný odsouzený těmito rozsudky cizozemských soudů pravomocně uznán vinným, nesplnily všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona, konkrétně bezvýjimečnou podmínku oboustranné trestnosti dotčeného činu, resp. činů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 9. 2021

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu