Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1822/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Hakeľové, zastoupené JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015 č. j. -412 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2014 č. j. -374, o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Vykonatelnost výroku II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015 č. j. -412 a výroku I a II usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2014 č. j. -374 se do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti odkládá.

Odůvodnění

1. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 6. 2012 ve lhůtě stanovené ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a splňujícím i další formální podmínky pro projednání ústavní stížnosti, brojila stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jímž byl v její neprospěch změněn výrok III o náhradě nákladů řízení rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 6. 2014 č. j. -356, kterým bylo stanoveno - za použití ustanovení , že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nově tak byla stanovena stěžovatelce povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení jak za řízení před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, a to v celkové výši 196 211 Kč. Dovolání stěžovatelky pak Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím odmítl a ve výroku II jí uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 10 938,40 Kč.

2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou pro ni likvidační. Má za to, že ze strany těchto soudů nedošlo k dostatečnému vypořádání s významem a užitím , v napadených rozhodnutích spatřuje libovůli. Stěžovatelka uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně, byť jím došlo k zamítnutí její žaloby na náhradu škody, připustil v jednání žalovaného jistá pochybení; její očekávání úspěchu v této věci tedy bylo legitimní, nikoli účelové či zlovolné. Stěžovatelka, jež je osobou nemajetnou, s jediným příjmem v podobě invalidního důchodu ve výši 7 300 Kč, dále zpochybnila závěr soudů, že s ohledem na skutečnost, že žalovaná je příspěvkovou organizací, jakýkoli výdaj nad rámec výdajů obvyklých jí může způsobit značné finanční problémy. Užití ve své věci považuje za nepřiměřeně tvrdé. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2015

sp. zn.

má za to, že jí nebyl v odvolacím řízení dán procesní prostor k tomu, aby se vyjádřila k (ne)uplatnění moderačního práva podle .

3. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí je zjevné, že majetkové a sociální poměry stěžovatelky jsou nepříznivé; stěžovatelka byla v řízení před obecnými soudy osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů.

4. Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ustanovení ). V souladu s ustanovením však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

5. Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť pravomocné a vykonatelné rozhodnutí obecných soudů může v daném případě a v daných souvislostech představovat závažný zásah do základních práv stěžovatelky za situace, kdy rozhodnutí Ústavního soudu si vyžádá delší čas, přičemž argumenty stěžovatelky se zdají být náležitě zdůvodněny.

6. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, přistoupil k odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu