Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 ICdo 73/2021-102

KSPH 62 INS XY75 ICm XY33 ICdo 73/2021-102

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Provisto Invest a. s., se sídlem v Praze, Olštýnská 607/1, identifikační číslo osoby 094 37 355, zastoupené JUDr. Janem Szewczykem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 15/11, proti žalovanému P. K., bytem XY, zastoupenému JUDr. Veronikou Plickovou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. K., bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 75 ICm XY, 103 VSPH XY, ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Szewczyka, advokáta.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 75 ICm XY, 103 VSPH XY, ( ), potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2020, č. j. KSPH 75 ICm XY, (62 INS XY), ve znění, že se určuje pravost pohledávky žalobkyně za dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. 62 INS XY před Krajským soudem v Praze ve výši 7.719.772,06 Kč z titulu příslušenství jistiny v částce 3.652.228 Kč a ve výši 365.222,80 Kč z titulu smluvní pokuty; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že se odvolací soud v otázce posouzení smlouvy o úvěru coby smlouvy uzavřené mezi podnikateli odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dovodil, že rozhodující pro závěr, zda jde o podnikatelský úvěr, je jeho účel, nikoliv pouhý údaj o identifikačním čísle uvedený ve smlouvě o úvěru); současně - bez konkretizace podle jeho mínění kontradiktorních rozhodnutí - má za to, že jde o otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Odvolacímu soudu žalovaný dále vytýká, že při rozhodování nezohlednil, že smlouvu o úvěru uzavřel v tísni, že na něj byl v přítomnosti bývalé manželky I. K. vyvíjen nátlak, že měl na přečtení smlouvy pouze dvacet minut a že v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. , nebylo zohledněno, že se nacházel v „mnohonásobně slabší pozici“. V této souvislosti připomíná i rozhodnutí ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že spotřebitelem může být i fyzická osoba - podnikatel uzavírající mimo rámec svého podnikání smlouvu s jiným podnikatelem a může mu náležet ochrana slabší smluvní strany ve smyslu § 433 o. z.; nadto, korektiv dobrých mravů není vyloučen ani mezi podnikateli. Dovolatel prosazuje, že uzavřená smlouvu o úvěru je ve světle „rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. “ smlouvou lichevní.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ; dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolávaje se rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. , žalovaný nastolil k dovolacímu přezkumu zejména otázku aplikovatelnosti , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „ “), na posuzovaný vztah účastníků řízení. Z argumentace použité v dovolání je však zřejmé, že v tomto směru nevystihl způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jeho uplatněním totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Námitkami, že smlouvu o úvěru neuzavíral jako podnikatel, neboť sice podniká v oboru vydávání knih, periodických publikací a ostatní vydavatelské činnosti a v oboru výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, avšak nikdy nic nevydával, s ničím neobchodoval, ani nikoho nezaměstnával, žalovaný nenapadl žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že právní posouzení založil na nesprávném zjištění, že účelem smlouvy o úvěru byl rozvoj jeho podnikání a refinancování závazků, resp. že smlouvu neuzavřel mimo souvislost s vlastním podnikáním (mimo rámec své podnikatelské činnosti). Skutkový stav věci zjištěný odvolacím soudem je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost, a způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Nad rámec uvedeného se sluší připomenout, k závěru, že šlo o podnikatelský úvěr, odvolací soud nedospěl pouze z údaje o identifikačním čísle uvedeném ve smlouvě o úvěru, nýbrž se zabýval (ve shodně se závěry dovozenými Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. ) právě i účelem, pro který žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel.

Co se týče otázky aplikace , (dále též jen „o. z.“), a námitky, že smlouva o úvěru je smlouvou lichevní, dovolatel opět vychází z vlastní (od odvolacího soudu odlišné) skutkové verze, že byl při uzavření smlouvy znevýhodněn a v pozici slabší smluvní strany, že se nalézal v palčivé a bezvýchodné finanční tísni a že na něj byl věřitelem vyvíjen nátlak. Právní posouzení odvolacího soudu tak napadá procesně neregulérním způsobem a jeho odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. , je bezpředmětný.

Domáhá-li se žalovaný - bez bližší konkretizace - aplikace korektivu dobrých mravů, pak nelze než uzavřít, že v řízení nevyšly najevo žádné skutkové okolnosti, které by uplatnění tohoto výjimečného zásahu do autonomie vůle smluvních stran odůvodňovaly.

Lze uzavřít, že žalovaný nepředložil k dovolacímu přezkumu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by založila přípustnost dovolání; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá ).

P o u č e n í : Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2021

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu