Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3980/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jaroslavy Dlabolové, insolvenční správkyně se sídlem v Praze 10, Révová 3, zastoupené Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Pražská 3546/46, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2014 č. j. , -25 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2014 č. j. -20, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 20. prosince 2014, stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva zakotveného v d.

2. Dne 6. srpna 2014 podala stěžovatelka jako insolvenční správce dlužníka Radka Bernarda insolvenčnímu soudu návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku ze zpeněžení zajištěnému věřiteli. Krajský soud v Praze usnesením napadeným ústavní stížností souhlas vyslovil, přičemž jinak věcně správný návrh opravil v části matematického výpočtu, který se týká částky určené k vydání zajištěnému věřiteli. Proti rozhodnutí krajského soudu, konkrétně co do výpočtu své odměny, podala stěžovatelka odvolání, neboť za správný považovala svůj způsob výpočtu odměny.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se ve svém rozhodnutí, rovněž napadeném ústavní stížností, ztotožnil s postupem soudu prvního stupně při výpočtu odměny správkyně, neboť podle jeho závěru správně vychází z konstantní judikatury tohoto soudu a napadené rozhodnutí potvrdil ve znění, do něhož pojal též výši soudem prvního stupně posuzovaných a schválených položek, a to nákladů spojených se zpeněžením nemovitostí (6 154 Kč), nákladů spojených s jejich správou (4 755,52 Kč) a odměny správkyně (38 212 Kč včetně 21 % DPH), jež soud prvního stupně zmínil toliko v odůvodnění, ale již je (nesprávně) nepojal do výrokové části napadeného usnesení.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti ve věci rozhodujícím soudům vytýkala chybné vyložení ustanovení , o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění do 31. prosince 2013. Stěžovatelka namítala, že podle jejího názoru postupem těchto soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivou odměnu.

5. Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "podústavního" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ písm. d) y, ].

7. Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí porušila ústavně garantované právo stěžovatelky, jak to v ústavní stížnosti namítala. Skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry obecných soudů, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti. Napadená rozhodnutí obecných soudů v konkrétní projednávané věci nelze označit ani jako svévolná či excesivní. Ústavnímu soudu nezbývá než uzavřít, že postup obecných soudů považuje za ústavně konformní.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2015

David Uhlíř v. r.

předseda senátu