Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 760/2021

20 Cdo 760/2021-102

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinné L. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Barborou Peškovou, advokátkou se sídlem v Praze, Štramberská 143/12, pro 240 765 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2020, č. j. -74, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. -74, k odvolání povinné potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 28. 1. 2020, č. j. -52, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Ivo Erberta, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 149 EX 1456/15.

2/ Odvolací soud vyšel (shodně se soudem prvního stupně) ze skutečnosti, že exekuce byla nařízena (usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2008, č. j. -4) a je soudním exekutorem vedena podle vykonatelných platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 4. 9. 2007 č. 4440709149 a ze dne 4. 9. 2007 č. 2140709148 (dále „exekuční tituly“ nebo „platební výměry“) pro pohledávky oprávněné ve výši 240 765 Kč, přičemž povinná v návrhu na zastavení exekuce jednak uplatnila námitku promlčení, jednak namítala, že jí exekuční tituly nebyly doručeny (od roku 2001 totiž trvale žila v Itálii), a v neposlední řadě tvrdila, že v České republice žádné zdravotní služby nečerpala, takže by neměla hradit penále, které svou výší přesahuje jistinu a je tak v rozporu s dobrými mravy.

3/ K námitkám promlčení a nemravnosti (případně neexistenci) vymáhaných pohledávek odvolací soud zdůraznil, že exekuční řízení je zásadně určeno pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli k nalézání práva. Exekuční soud proto není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a nepřihlíží ani k vadám nalézacího řízení (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. , jakož i na nálezy Ústavního soudu). Vymáhání pohledávek nemůže být promlčeno s ohledem na datum vydání platebních výměrů (4. 9. 2007), délku pětileté promlčecí lhůty ( , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění účinném do 30. 11. 2011 - dále „ZPojZP“) a datum zahájení exekučního řízení (15. 1. 2008).

4/ K otázce doručování platebních výměrů odvolací soud označil námitku povinné se zřetelem ke správným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně o okolnostech doručování za „věcně zcela bezpředmětnou“. Skutečnost, že se povinná v roce 2001 odstěhovala do Itálie a neučinila přitom jakékoli opatření „za účelem zajištění doručování písemností v České republice, jde jen k její tíži“. Platební výměry oprávněné ukládající povinnosti k zaplacení dlužného pojistného a penále na veřejné zdravotní pojištění (jež je v posuzované věci vymáháno) se řídí ustanovením ZpojZP, který doručování písemností upravuje jako lex specialis ve vztahu k , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), či ve vztahu k , , ve znění pozdějších předpisů - dále „ “ (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2018, sp. zn. ). Za situace, kdy oprávněné nebyl znám pobyt povinné coby plátce pojistného, povinná se na zdravotní pojišťovně oznámené adrese nezdržovala a jinou adresu pro doručování oprávněné neoznámila, došlo v souladu se zákonem k doručení exekučních titulů veřejnou vyhláškou (poslední den patnáctidenní lhůty po vyvěšení oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením je tudíž nutno považovat za den doručení).

5/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “) tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Podle dovolatelky mělo být při doručování platebních výměrů postupováno podle ZPojZP, nikoli podle , jak judikuje Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. června 2018, sp. zn. . S tím souvisí druhá dovolacím soudem dosud neřešená otázka, „zda aplikace nesprávného právního předpisu, která vede ke stejnému závěru jako aplikace právního předpisu na danou problematiku použitelná, může tím, že vede k naplnění stejného cíle, zhojit nesprávné právní posouzení věci“.

6/ Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

7/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) rozhodl o dovolání povinné podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

8/ K předestřené otázce aplikace právního předpisu na doručování platebních výměrů zdravotní pojišťovny dovolatelka přehlíží, že odvolací soud v napadeném usnesení ohledně této odvolací námitky povinné přisvědčil (bod 13 odůvodnění) a okolnosti doručování exekučních titulů, které nebyly v předchozím řízení rozporovány (což platí i pro řízení dovolací), jednoznačně hodnotil podle ZPojZP (ve znění účinném od 1. 7. 2002), jehož odstavec 6 umožňuje doručovat písemnosti veřejnou vyhláškou, tj. tímto specifickým náhradním způsobem (odvolací soud k tomu pouze podotkl, že obdobnou úpravu obsahuje i ). Odvolací soud se proto nemohl odchýlit od závěru usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2018, sp. zn. , který řešil postup při doručování platebních výměrů zdravotní pojišťovny podle zvláštního právního předpisu (tj. podle ZPojZP) s vyloučením obecné úpravy ( a násl.). Jestliže dovolatelka přípustnost dovolání v posuzované otázce konstruovala na rozporu odvolacím soudem řešené otázky s citovaným usnesením dovolacího soudu, nemohla uvedený předpoklad dovolání tímto způsobem založit.

9/ Druhá dovolatelkou ohlášená otázka (dovolacím soudem údajně neřešená) je nesrozumitelná potud, že odvolací soud v napadeném usnesení aplikoval správný právní předpis (otázka povinné výslovně vychází z „aplikace nesprávného právního předpisu“, na jejímž řešení tudíž napadené usnesení ve smyslu nezávisí), jehož se dovolatelka ostatně dožadovala a v daném ohledu pro ni nemohou být důvody usnesení odvolacího soudu nijak překvapivé. Směřuje-li povinná k tomu, že odvolací soud zvolil nesprávný procesní postup (např. že měl povinnou o změně právního hodnocení oproti závěru soudu prvního stupně poučit, což však nebylo třeba, protože povinná se takové změny odvoláním sama domáhala), jednalo by se toliko o oznámení vady řízení, k níž nemůže dovolací soud v případě nepřípustného dovolání beztak přihlédnout (viz věta druhá ).

10/ Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle odmítl.

11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 10. 2021

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu