Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 115/2021

11 Tcu 115/2021-23

USNESENÍ

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. Opf., 1. velký trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 1 KLs , který nabyl právní moci dne 7. 9. 2017 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byla R. S., roz. M. (dále též „odsouzená“)

uznána vinnou ze spáchání trestného činu nedovoleného dovozu omamných prostředků v množství větším než malém v osmi případech v souběhu s napomáháním k nedovolenému obchodování s omamnými prostředky v množství větším než malém podle , č. 4, č. 2, , , Příloha č. II k německého zákona o nakládání s omamnými prostředky a podle , , německého . Za to byla podle věta druhá a německého odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Weiden i. d. Opf. se odsouzená R. S. shora uvedené trestné činnosti drogového charakteru dopustila v podstatě tím, že

v období od 1. 7. 2015 do 24. 2. 2016 na podnět dvou jiným způsobem odsouzených osob A. S. a C. L. přepravila minimálně v sedmi případech vždy 100 až 200 g metamfetaminu s množstvím účinné látky minimálně 50 g metamfetaminové báze, a to z České republiky přes bývalý hraniční přechod XY na území Spolkové republiky Německo do Norimberku, kde jiným způsobem odsouzení A. S. a C. L. metamfetamin převzali, dále distribuovali a se ziskem prodali v okolí Norimberku; v jednom případě odsouzená R. S. přepravila cca 200 g metamfetaminu s obsahem minimálně 20 g metamfetaminové báze, když 24. 2. 2016 proběhla výměna zboží mezi odsouzenou R. S. a jiným způsobem odsouzenými A. S. a C. L. na území České republiky, konkrétně na asijském trhu v Chebu, přičemž po celou dobu páchání předmětné trestné činnosti odsouzená R. S. nedisponovala povolením k nakládání s omamnými prostředky.

3. Dne 6. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve

znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu ve Weiden i. d. Opf., 1. velký trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 1 KLs , který nabyl právní moci dne 7. 9. 2017, ve vztahu k osobě odsouzené R. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzená R. S. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzená R. S. se dopouštěla úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je přitom zvyšována zejména její společenskou škodlivostí spočívající nejen v délce páchaní trestné činnosti a ve značném rozsahu distribuované omamné látky, ale rovněž ve spáchání předmětného trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou, která působila na území více států.

8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzené byla za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Zemského soudu Weiden i. d. Opf., uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již značně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šesti let a šesti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. S. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

není

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 9. 2021

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu