Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 111/2021

11 Tcu 111/2021-44

USNESENÍ

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Zemského soudu Weiden i.d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. 1 KLs 23 Js 2139/17, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2017 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byl M. D.

(dále též „odsouzený“)

uznán vinným ze spáchání trestného činu dovozu omamných prostředků v množství větším než malém v souběhu s nedovoleným obchodováním s omamnými prostředky v množství větším než malém ve dvanácti případech ve vícečinném souběhu podle č. 2, č. 4, , , Příloha II k německého zákona o nakládání s omamnými prostředky, , německého . Za to byl odsouzen podle německého zákona o nakládání s omamnými prostředky a a německého k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pěti měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Weiden i.d. Opf. se odsouzený M. D. shora uvedené trestné činnosti drogového charakteru dopustil v podstatě tím, že

v době od konce roku 2014 do 10. 2. 2016 po dohodě s další osobou žijící na území Spolkové republiky Německo, kam denně dojížděl za účelem výkonu svého zaměstnání, minimálně ve dvanácti případech obstaral nejméně 500 g marihuany, kterou převážel z České republiky do Weidenu, a zde ji ve sklepních prostorách objektu na XY ve Weidenu předával svému objednateli B. S. za cenu 6,50 eur za 1 g, přičemž předmětná marihuana nejméně v šesti případech obsahovala 14% účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, a ve zbylých případech byl její obsah nižší, ale vždy nejméně 7% delta-9-tetrahydrokanabinolu; za zobchodovanou omamnou látku přitom odsouzený M. D. dosáhl zisku v celkové výši nejméně 39.000 eur, přičemž nedisponoval žádným povolením k nakládání s omamnými prostředky.

3. Dne 7. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve

znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Weiden i.d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. 1 KLs 23 Js 2139/17, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2017, ve vztahu k osobě odsouzeného M. D. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený M. D. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený M. D. se dopouštěl úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je vedle skutečnosti, že se svého jednání dopouštěl opakovaně po řadu měsíců, distribuoval omamnou látku ve značném rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, dále zvyšována zejména jeho bohatší trestní minulostí, neboť v rozmezí let 2002 až 2005 byl na území České republiky třikrát trestně stíhán a odsouzen (konkrétně pro trestné činy pohlavního zneužití, krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání). Ačkoli v mezidobí došlo k zahlazení těchto odsouzení, nelze pominout ani další trestnou činnost spáchanou na území Spolkové republiky Německo v roce 2016, vztahující se k trestnému činu nezastavení po dopravní nehodě. Z těchto okolností jsou přitom zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.

8. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Weiden i.d. Opf., uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody, a to ve výměře pěti let a pěti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. D. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

není

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 9. 2021

JUDr. Tomáš Durdík

předseda senátu