Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1319/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti RAVIX a. s., se sídlem Slovenská republika, Trenčín, Nám. Sv. Anny 15, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem Příbram, T. G. Masaryka 142, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 3. 2015 č. j. -37, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba, jíž se domáhala po žalované ČR - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 6 782,- Kč s příslušenstvím a byla zavázána k povinnosti uhradit žalované náklady řízení ve výši 1 099,- Kč.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěry okresního soudu o zamítnutí jejího nároku na náhradu škody vůči státu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění účinném ke dni 10. 10. 2013.

Ústavní soud přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Dospěl poté k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především připomíná, že napadené rozhodnutí, týkající se částky 6 782,- Kč s příslušenstvím, je rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné, jde tedy o rozhodnutí v tzv. bagatelní věci. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu v případě bagatelních věcí lze k přezkumu z ústavněprávního hlediska přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, neboť tato částka ve své podstatě není schopna představovat porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

).

Ústavní soud dále dodává, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Nalézací soud přitom v odůvodnění podrobně a srozumitelně objasnil důvody, pro které nemohlo být nároku stěžovatelky vyhověno, neboť nebyla prokázána existence odpovědnostního vztahu ve smyslu Konstatoval také, že v řízení o odpovědnosti státu za škodu není možné přezkoumávat, zda byly či nebyly splněny podmínky k vydání rozsudku pro uznání, neboť nejde o revizní postup. Takový rozsudek by mohl představovat skutečnost, na jejímž základě vznikla odpovědnost státu ve smyslu pouze v případě, že by došlo k jeho zrušení nebo změně pro nezákonnost na základě mimořádného opravného prostředku, k čemuž v dané věci nedošlo.

Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Ústavní soud neshledal důvod, aby řádně odůvodněný závěr soudu, přijatý v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci, z ústavního hlediska zpochybňoval.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2015

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu Ústavního soudu