Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3863/2019

25 Cdo 3863/2019-191

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: M. N., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti žalované: Oblastní nemocnice Kladno, a. s., nemocnice Středočeského kraje, se sídlem Vančurova 1548, Kladno, IČO 27256537, zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova +709/33, Praha 1, o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. -164, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 7. 2019, č. j. -164, potvrdil rozsudek ze dne 26. 9. 2018, č. j. -110, jímž Okresní soud v Kladně zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky a vůči státu. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, spočívající v duševních útrapách spojených s úmrtím jejího otce K. N., narozeného XY, jež měla být způsobena tvrzeným pochybením zdravotníků žalované při jeho hospitalizaci. Odvolací soud ustanovil ve věci soudního znalce MUDr. Václava Mazáče, z oboru zdravotnictví – interna, odvětví gastroenterologie, endoskopie, uložil mu vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění kvality péče poskytnuté otci žalobkyně a znalce vyslechl, neboť považoval soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav za nedostatečný pro rozhodnutí ve věci. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci pak uzavřel, že žalovaná neporušila žádnou svoji právní povinnost, postupovala v souladu se zjištěným zdravotním stavem lege artis, proto byl otec žalobkyně převeden na pankreatickou dietu (zároveň s dietou diabetickou) a nebyla mu dána antibiotika. Postup žalované přitom významně ovlivnil nesouhlas otce žalobkyně se zcela zásadním endosonografickým vyšetřením a vyšetřením ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Namítá, že znalec ve svém posudku neodpověděl na veškeré zadané dotazy a v rámci svého výslechu tyto nedostatky nenapravil. Jde zejména o otázky, zda postup žalované při propuštění otce dovolatelky z první hospitalizace byl v souladu s medicínskými postupy, či zda byl její otec propuštěn z první hospitalizace řádně. Dále znaleckému posudku vytýká celou řadu (z jejího pohledu) vad. Má za to, že z dokazování vyplynulo, že neprovedením kultivace nebyla jejímu otci nasazena vhodná antibiotika, a tedy se v případě takového postupu žalované nemohlo ani jednat o správný medicínský postup. Dovolatelka dále uvádí další tvrzený postup žalované, který dle ní nebyl lege artis, především pokud jde o poučení jejího otce ze strany žalované při jeho propouštění do domácího léčení. Namítá, že žalovaná zde neunesla důkazní břemeno. Zásadní rozpor pak spatřuje v hodnocení důkazů odvolacím soudem ohledně výpovědi znalce a svědka H. k neprovedení vyšetření endosonografie a ERCP, které znalec označil za nezbytné, zatímco svědek H. nikoliv. Podle dovolatelky má každý důkaz významné místo v rámci dokazování a žádný nesmí být nekriticky a nedůvodně upřednostněn. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout, neboť nesměřuje proti právnímu posouzení věci, a pokud ano, odvolací soud věc posoudil zcela správně a vyšel ze skutkového stavu věci, který byl zjištěn na základě důkladně a správně provedeného dokazování.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval vzhledem k datu napadeného rozhodnutí podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 – dále jen „ “), a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátem ( ), avšak není podle přípustné.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nesprávné hodnocení provedených důkazů, (především znaleckého posudku MUDr. Mazáče), zpochybňuje jeho skutkové závěry, potažmo činí-li skutkové závěry vlastní, jež považuje v řízení za prokázané, a zpochybňuje procesní postup odvolacího soudu při hodnocení důkazů, v podstatě se domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž dovolatelka nesouhlasí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu však není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. ).

Jde-li o rozpor mezi výpovědí svědka H. (výslech byl proveden před soudem prvního stupně) k neprovedení vyšetření endosonografie a ERCP, které znalec MUDr. Mazáč označil za nezbytné, zatímco svědek H. nikoliv, je třeba uvést, že odvolací soud považoval soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav za nedostatečný pro rozhodnutí, proto ustanovil ve věci soudního znalce MUDr. Mazáče a uložil mu vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění kvality péče poskytnuté otci dovolatelky a zároveň znalce při odvolacím jednání vyslechl. Neměl-li poté odvolací soud pochybnosti o správnosti postupu žalované při poskytování lékařské péče o otce žalobkyně (a také zejména o významu a dopadu jeho nesouhlasu se zcela zásadním endosonografickým vyšetřením a vyšetřením ERCP), přičemž mu nevyvstala žádná pochybnost stran správnosti, jasnosti či úplnosti znaleckého posudku, nelze takovému závěru nic vytknout, neboť tento znalecký posudek (provedený až před odvolacím soudem) sloužil právě k vyjasnění a doplnění skutkových zjištění, které odvolací soud evidentně považoval za do té doby nedostatečné, tedy včetně výpovědi svědka H. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je povinnost dalšího dokazování a zadání např. revizního znaleckého posudku dána v případě dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. ). O tento případ se však v dané věci nejednalo. K tomu je dále třeba uvést, že namítá-li dovolatelka nesprávný postup odvolacího soudu při dokazování, jde o námitky vad řízení, k nimž však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což není tento případ ( ).

Napadla-li žalobkyně rozsudek odvolacího soudu též ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není v tomto rozsahu dovolání objektivně přípustné [ ].

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Advokát učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání, za který mu náleží odměna podle ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle bodu 5 a vyhlášky a činí 3.100 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle vyhlášky a 21% náhrada za DPH ( ) ve výši 714 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů dovolacího řízení činí 4.114 Kč a je splatná v zákonné třídenní lhůtě ( ) k rukám zástupce žalované ( ) ve standardní zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí ( ).Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 10. 2021

JUDr. Robert Waltr předseda senátu