Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1739/15

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Sichrovského, zastoupeného Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, Praha 1- Josefov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2015 č. j. -165, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností ze dne 5. 6. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle a násl. d (dále jen " "). Dále poukazuje i na rozpor s , 81 a 95 y.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že krajský soud uložil stěžovateli uhradit matce jeho dítěte příspěvek na výživné neprovdané matky ve výši 360.000 Kč a příspěvek na náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím ve výši 80.000,- Kč. Okresní soud Praha - východ, který o žalobě matky rozhodoval jako soud prvostupňový, z větší části žalobu zamítl, protože doba, po kterou byla matka oprávněna k pobírání výživného, uplynula ještě před podáním žaloby a nárok na náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím se již promlčel. Krajský soud ve svém rozhodnutí odůvodnil, proč se od tohoto právního názoru odchýlil a vysvětlil, proč matce požadovanou částku přiznal. Pokud jde o výši obou částek, tyto krajský soud ve svém rozhodnutí odůvodnil a poukázal i na dokazování, které bylo vedeno před okresním soudem.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Poukazuje na to, že odvolací soud nesprávně vyložil podústavní právo a že se o změně právního názoru krajského soudu dověděl až při jednání dne 6. 5. 2015, které předcházelo vydání napadeného rozsudku. Stěžovatel takový postup shledává jako svévolný a zasahující do jeho práva na spravedlivý proces. Podle stěžovatele nebylo možno dostatečně argumentovat ohledně výše matkou požadované částky. Krajský soud měl podle stěžovatele zrušit rozhodnutí soudu I. stupně a před tímto soudem mělo proběhnout řízení k otázce výše požadované částky. Pokud by ústavní stížnost Ústavní soud odmítl, stěžovatel by to považoval za formální postup ignorující obsah podústavního práva. Dále stěžovatel uvádí, že částka, která byla matce přiznána, je velmi vysoká, že je na něm ekonomicky závislá pětičlenná rodina s manželkou na rodičovské dovolené, která je v sedmém měsíci těhotenství. Stěžovatel připouští, že má vysoký příjem i úspory, avšak poukazuje na to, že se jedná o ekonomický zásah pro rodinu stěžovatele ve velmi zásadní výši.

4. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 8. 7. 1999 (N 33/17 SbNU 235),

sp. zn.

ze dne 20. 1. 2000 (N 98/15 SbNU 17) či

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2000 (N 9/17 SbNU 73)].

5. Stěžovatel brojí proti právním závěrům krajského soudu, který vykládal podústavní právo. Napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno a vychází z řízení, v němž proběhlo potřebné dokazování i argumentace. Ústavní soud neshledává, že by napadené rozhodnutí bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Procesní předpisy připouštějí, aby v případě změny právního názoru odvolacím soudem byl rozsudek prvostupňového soudu změněn. V ústavní stížnosti tak Ústavní soud neshledal žádné argumenty, které by věc posunuly do ústavněprávní roviny.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2015

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu