Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 140/2020-184

KSOS 34 INS XY34 ICm XY29 ICdo 140/2020-184

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce D. S., se sídlem XY, jako insolvenčního správce dlužníka E., zastoupeného JUDr. Oskarem Povetzem, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, proti žalovanému Celnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem v Ostravě, náměstí Svatopluka Čecha 8, PSČ 702 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka E., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2019, č. j. 34 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), takto:

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 23. listopadu 2018, č. j. 34 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) určil, že složení jistoty ve výši 8.377.277 Kč ve prospěch žalovaného na základě jeho zajišťovacího příkazu ze dne 18. února 2011,č. j. 1809/2011-146100-024, je neúčinným právním úkonem vůči věřitelům uplatňující v insolvenčním řízení své pohledávky za dlužníkem (bod I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 8.377.277 Kč (bod II. výroku); dále rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i insolvenčního soudu, když rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. října 2014, č. j. 34 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2013, č. j. 34 ICm XY (jimiž bylo rozhodnuto o zamítnutí předmětné žaloby), Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 28. února 2018, č. j. -90, zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem vázán názorem dovolacího soudu se především zabýval tím, zda jsou u složení jistoty na základě zajišťovacího příkazu dány hmotněprávní předpoklady tzv. zvýhodňujícího právního úkonu ve smyslu , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Shledal, že dlužník již ke dni 31. ledna 2011 měl více věřitelů a závazky po splatnosti. Souhrn závazků dlužníka pak převyšoval hodnotu jeho majetku o 7.413.000 Kč. Uspokojení, jaké by jinak žalovanému náleželo v konkursu, by bylo minimální, a to v řádech desetin procenta. Zjištěný skutkový stav soud proto podřadil pod a , a shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že odporované složení jistoty ve výši 8.377.277 Kč ve prospěch žalovaného je vůči věřitelům dlužníka neúčinné a žalovaný, v jehož prospěch byla uvedená částka plněna, je povinen přijaté plnění vydat do majetkové podstaty dlužníka ( ).

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, maje je za přípustné ve smyslu , (dále jen „ “), namítaje, že již vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.

6. Dovolatel má za to, že zjištěný skutkový stav měl být podřazen pod ustanovení ve spojení s ustanovením 240 odst. 4 písm. a) , pročež složení jistoty na základě předmětného zajišťovacího příkazu nemůže být kvalifikováno jako právní úkon bez přiměřeného protiplnění, jelikož jde o plnění uložené právním předpisem, a tudíž jej nelze považovat za neúčinný právní úkon. Subsumpci skutkového stavu pod ustanovení ve spojení s ustanovením , tak jak učinily soudy nižších stupňů, považuje za lichou, jelikož zaplacení částky na základě zajišťovacího příkazu a následnou úhradu daně nepokládá za zvýhodňující právní úkon, nýbrž prosté plnění uložené právním předpisem, konkrétně daňovým řádem.

7. Dovolatel závěrem navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci insolvenčnímu soudu k novému řízení.

8. Žalobce ve vyjádření k dovolání polemizuje s předestřenou argumentací a navrhuje odmítnutí, případně zamítnutí předmětného mimořádného opravného prostředku.

9. Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

10. Dovolatel opomíjí, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou vystavěna na závěru, že plnění, jež přešlo z majetkové sféry dlužníka k žalovanému, je považováno za právní úkon bez přiměřeného protiplnění ve smyslu , tudíž posouzení, zda popsaná situace spadá pod výjimku dle nemůže být pro rozhodnutí o přiznání nároku v této věci relevantní. Napadený rozsudek naopak stojí na konkluzi, že poskytnutí předmětné jistoty naplňuje znaky skutkové podstaty zvýhodňujícího právního úkonu podle . Otázkou vzájemného vztahu úpadkové úpravy a předpisů regulujících oblast správy daní se Nejvyšší soud již zabýval v judikatuře opakovaně (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 52/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek ze dne 29. října 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 71/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž dospěl k závěru, že insolvenční předpisy mají povahu zákona speciálního. Zaobíral se rovněž podstatou zvýhodňujících právních úkonů, když vysvětlil, že prospěch, který se věřiteli dostane v důsledku zvýhodňujícího úkonu dlužníka, nespočívá v tom, že věřitel dostane od dlužníka více než by mu náleželo (nebýt úpadkové situace dlužníka), ale že poskytnutým plněním je zvýhodněn oproti jiným věřitelům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sp. zn. ). Mimo jiné s ohledem na tyto judikatorní závěry v kasačním rozsudku ze dne 28. února 2018 Nejvyšší soud uzavřel, že za podmínek určených ustanoveními a lze (úspěšně) odporovat i plnění dlužníka, které poskytl správci daně na základě zajišťovacího příkazu vydaného podle , daňového řádu, jako jistotu k zajištění úhrady daně.

11. V dané věci tak odvolací soud vydal napadené rozhodnutí, jsa přitom vázán právním názorem obsaženým ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018. Dovolání žalovaného je pak toliko polemikou (nesouhlasem) se závěry, jež odvolací soud (na základě závazného právního názoru Nejvyššího soudu) ve svém rozhodnutí formuloval. K takto pojatému dovolání Nejvyšší soud při úvaze o jeho přípustnosti uzavírá, že důvod připustit dovolání jen proto, aby opakoval závazný právní názor obsažený v jeho předchozím (kasačním) rozhodnutí, jímž se odvolací soud beze zbytku řídil, nemá. Příslušné právní otázky již byly zodpovězeny v rozsudku ze dne 28. února 2018, přičemž Nejvyšší soud nevidí žádný důvod, pro který by měl závěry tam vyslovené jakkoli korigovat.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a , když procesně úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení; ty se sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 26. října 2020), která podle ustanovení bodu 5., a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč) částku 3.100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( , 3 ) ve výši 714 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení žalobci částku 4.114 Kč.

13. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení:Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 23. 9. 2021

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu