Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1210/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti 1. MUDr. Marty Vachové, 2. Mgr. Jaroslavy Pejšové a 3. Marty Pejšové, zastoupených JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelky navrhly, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení a 3 d a ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, vydané v jejich občanskoprávní věci.

Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 22. 9. 2014 sp. zn. jmenoval MUDr. Jaroslavu Pejšovi, jenž zemřel dne 7. 6. 2013, opatrovníkem - pro řízení o určení otcovství opatrovaného k navrhovatelce Michaele Závodné - jeho dceru - stěžovatelku č. 1; současně zamítl návrh, aby byl opatrovníkem MUDr. Jaroslava Pejši pro toto řízení jmenován Mgr. Vojtěch Lutišan, advokát se sídlem v Litoměřicích. K odvolání navrhovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným usnesením usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Stěžovatelky v ústavní stížnosti vyjadřují nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, že zájmy stěžovatelky č. 1 jsou v rozporu se zájmy opatrovaného, pro což nemůže vykonávat funkci jeho opatrovníka.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené . V projednávané věci tomu tak není.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje; ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení .

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí o opravném prostředku.

Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, N 6/36 SbNU 53).

O takovou situaci však zde nejde. Okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem odvolacího soudu, na tom nic nemění; "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení se tím nezakládá.

Řízení před obecnými soudy nadále probíhá a stěžovatelky mohou k ochraně svých práv uplatňovat příslušné procesní prostředky v jeho rámci.

Stěžovatelkám se odmítnutím ústavní stížnosti neklade žádná překážka k případné ústavní stížnosti proti "konečnému" rozhodnutí o jmenování opatrovníka ani proti konečnému meritornímu rozhodnutí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2008 ve věci

sp. zn.

), bude-li jim nepříznivé a dospějí-li k závěru, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud proto podle ustanovení (se zřetelem k výše citovanému ustanovení ) ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2015

Vladimír Kůrka v. r .

soudce zpravodaj