Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1002/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatelky Veroniky Bečvářové, zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem L. Podéště 1883, Ostrava - Poruba, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2014 č. j. -213, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka podala dne 7. 4. 2015 ve smyslu a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") ústavní stížnost, v níž navrhuje, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, neboť jím mělo být porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu d.

2. Napadeným rozsudkem krajského soudu bylo rozhodnuto znovu poté, kdy Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. března 2013 č. j. -52 vyhověl kasační stížnosti Krajského úřadu Plzeňského kraje (žalovaný) a zrušil první rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2011 č. j. -118. Správní žalobu stěžovatelka podala proti správnímu rozhodnutí žalovaného, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (Magistrátu města Plzně); tím byla stěžovatelce za hrubou urážku úřední osoby uložena pořádková pokuta ve výši 2 000 Kč podle , . Napadeným rozsudkem krajského soudu byla zrušena rozhodnutí správních orgánů (Magistrátu města Plzně a Krajského úřadu Plzeňského kraje) a věc jim byla vrácena k dalšímu řízení; žaloba stěžovatelky byla tedy shledána důvodnou.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka toliko uvádí, že jí bylo odepřeno právo na soudní ochranu, pokud jde o rozhodnutí, jímž jí byla vyměřena pokuta za jiný administrativně správní delikt. Obecně uvádí, že soudy odmítly její žalobní námitky týkající se netransparentního postupu správního orgánu. Ústavní stížnost však postrádá jakoukoli další argumentaci.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako přípustnou ( ), a to s ohledem na poučení v napadeném rozhodnutí krajského soudu, jenž s odkazem na uvedl, že proti tomuto rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, je kasační stížnost nepřípustná; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005

sp. zn.

, N 119/37 SbNU 519). S ohledem na obecné tvrzení stěžovatelky v ústavní stížnosti, že správní soudy odmítly její žalobní námitky, postačí mít pro účely posouzení přípustnosti této ústavní stížnosti za to, že namítané důvody stěžovatelky pro zrušení napadeného rozhodnutí se nekryjí se zákonným důvodem umožňujícím kasačnímu soudu rozhodnout o opakované kasační stížnosti (byť event. podané jiným účastníkem řízení). Dále je nutno poukázat též na , podle něhož není kasační stížnost rovněž přípustná, brojí-li jen proti důvodům rozhodnutí soudu; to je zjevně i případ stěžovatelky, která byla se svou žalobou úspěšná (byť přesto požaduje zrušení napadeného rozhodnutí).

5. Jakkoli Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako přípustnou a shledal, že splňuje i ostatní formální podmínky věcného projednání, s ohledem na její cíl (zrušení soudního rozhodnutí, jímž bylo stěžovatelce vyhověno) a obsah (absence jakékoli ústavněprávní argumentace), nelze než toliko stručně (s odvoláním na ) konstatovat, že pro namítané porušení práva na spravedlivý proces nespatřuje Ústavní soud v dané věci jakoukoli oporu.

6. Ústavní stížnost stěžovatelky tak bylo nutno odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu