Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2554/2021

28 Cdo 2554/2021-499

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce J. V., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 816/4, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu,se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2021, č. j. -404, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Znojmě (dále „soud prvního stupně“) v pořadí druhým usnesením ze dne 11. 2. 2021, č. j. -392, připustil, aby do řízení na straně žalobce přistoupil jako účastník R. S., narozený XY, bytem v XY.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 4. 2021, č. j. -404, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se nepřipouští, aby do řízení na straně žalobce přistoupil další účastník R. S., narozený XY, bytem v XY.

Žalobce se v projednávané věci domáhá vydání spoluvlastnického podílu na žalobou specifikovaném pozemku v katastrálním území XY jako pozemku náhradního za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon o půdě“). Podáním ze dne 5. 7. 2020 žalobce navrhl přistoupení dalšího účastníka do řízení na své straně, a to R. S., s odůvodněním, že žalobci a osobě vstupující do řízení má být vydán identický pozemek do jejich podílového (rovnodílného) spoluvlastnictví. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – označil postup navrhovaný žalobcem za nehospodárný a v rozporu se zásadou ekonomie řízení. Konstatoval totiž, že výsledky dosavadního řízení lze ve vztahu k posouzení oprávněnosti nároku R. S. použít jen velmi omezeně, neboť se jedná o dva zcela samostatné nároky, které nejsou jakkoli vzájemně podmíněné z hlediska jejich vzniku či uspokojení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), pro existenci otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a to zda v řízení o nahrazení projevu vůle podle zákona o půdě může na stranu žalobce přistoupit další účastník uplatňující nárok na vydání spoluvlastnického podílu náhradního pozemku, u něhož se již domáhá převodu spoluvlastnického podílu žalobce. Má za to, že vstup R. S. do řízení není v rozporu se zásadou hospodárnosti a procesní ekonomie, jelikož provedené výsledky dokazování mohou být podkladem i pro řízení o nároku R. S., který uplatňuje nárok ke shodnému pozemku jako žalobce. Podotýká, že v případě žalobce i R. S. se jedná o právně totožnou problematiku, neboť oba tvrdí, že se žalovaná vůči nim dopustila liknavosti a svévole zapříčiněné nesprávným oceněním jejich restitučních nároků. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření označila dovolání žalobce za nepřípustné a nedůvodné. Uvedla, že v judikatuře Nejvyššího soudu již byly vymezeny podmínky, za nichž lze připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení a jež se dle mínění žalované vztahují i na řízení o nahrazení projevu vůle podle zákona o půdě jakožto jednoho z typů civilního řízení. V tomto směru odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. , a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. (zmíněná usnesení, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), jakož i na ustanovení Byť je zájem žalobce i R. S. totožný, považuje žalovaná vstup R. S. do řízení na straně žalobce za rozporný se zásadou hospodárnosti a procesní ekonomie, protože jejich nároky se opírají o jiné právní základy. Upozornila rovněž, že návrh na přistoupení R. S. do řízení představuje účelový postup, jímž žalobce – stejně jako v dalších řízeních mezi týmiž účastníky – sleduje dosažení záměny účastníků bez nutnosti souhlasu strany žalované. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 19. 4. 2021 (srovnej bod 2., části první článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání žalobce přípustné ( ).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné, neboť žalobcem nastolená právní otázka již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, odvolací soud se od judikaturou přijatého řešení neodchýlil a není žádného důvodu tuto otázku dovolacím soudem znovu posoudit odchylně.

Podle ustanovení na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Žalobce má – jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě, a proto stávající judikatura dovolacího soudu reflektující aplikaci citované procesní normy se uplatní i v řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby vedeném ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě) – mimo jiné procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Smysl (účel) institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení spočívá v tom, že se žalobci umožňuje, aby odstranil nedostatek (aktivní nebo pasivní) věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, může-li být takový nedostatek odstraněn tím, že do řízení vstoupí vedle dosavadního žalobce nebo žalovaného další účastník (další účastníci). Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. V případě, že do řízení má vstoupit další účastník, který spolu s dosavadním žalobcem nebo žalovaným bude mít postavení nerozlučného společníka ( ), soud zpravidla jeho přistoupení do řízení připustí. Má-li však následkem vstupu dalšího účastníka do řízení vzniknout samostatné společenství ( ), nesmí být rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení; je-li například zřejmé, že by přistoupení dalšího účastníka do řízení vyvolalo potřebu provést dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a že by to ve svých důsledcích vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky, zásada procesní ekonomie zpravidla brání, aby přistoupení do řízení bylo připuštěno, neboť je opodstatněné požadovat, aby žalobce svá práva proti takové osobě uplatnil v samostatném řízení. Je přitom nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu ustanovení tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalobce nebo další žalovaný) se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému, nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. , ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. ).

Sluší se také připomenout, že péče o rychlost a plynulost civilního procesu je věcí soudů, jež tato řízení vedou a za jejich efektivní průběh odpovídají. Nejvyššímu soudu proto zásadně nepřísluší vměšovat se do hodnocení hospodárnosti řízení (srovnej přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. ).

Závěr odvolacího soudu, dle něhož nejsou dány podmínky pro přistoupení dalšího účastníka, R. S., do řízení na straně žalobce, nikterak neodporuje právní úpravě a ani citované rozhodovací praxi dovolacího soudu. V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že uplatnění restitučního nároku R. S. vůči žalované by předpokládalo jiná (další) skutková tvrzení, jiný okruh dokazovaných skutečností a jiný okruh důkazních návrhů stran vzniku, základu a výše restitučního nároku R. S., neboť žalobce a R. S. neodvozují svoje restituční nároky od shodných právních titulů (správních rozhodnutí, jimiž nebylo naturální restituci odňatých pozemků vyhověno). Taková tvrzení R. S. vůči žalované v řízení doposud nebyla uplatněna, důkazy k nim označeny ani provedeny (což je logickým odrazem toho, že tato osoba nebyla účastníkem řízení). V dané věci tak jde nejenom o návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalobce, ale muselo by jít i o změnu žaloby v podobě jejího rozšíření (takový procesní návrh žalobce učinil), jejímž důsledkem by byla tzv. objektivní kumulace dvou samostatných restitučních nároků podle zákona o půdě, která by vyžadovala obsáhlé dokazování. Okolnost, že by připuštěním R. S. do řízení vznikla potřeba rozsáhlého, jinak (ve vztahu k žalobci) nadbytečného dokazování, ani že by přistoupení mohlo vést k nepřiměřenému oddálení rozhodnutí sporu mezi dosavadními účastníky, přitom není potlačena tím, že řešení dílčí otázky vhodnosti nárokovaného pozemku (respektive jeho spoluvlastnického podílu) jako náhradního k uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě by mělo vyznít ve vztahu k žalobci i R. S. totožně. Názor odvolacího soudu, že přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce (R. S.) do řízení by bylo v rozporu s principem ekonomie a hospodárnosti řízení, tak není nepřiměřený.

Jelikož dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( věta první, a , část věty před středníkem, ).

Pro úplnost se sluší zmínit, že odvolací soud uvedl v písemném vyhotovení napadeného usnesení nesprávné poučení o (ne)přípustnosti dovolání. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka do řízení podle ustanovení , se zakládá na splnění podmínek zakotvených v ustanovení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 9. 2021

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu