Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1521/2021

33 Cdo 1521/2021-300

USNESENÍ

J. P. P.

M. T. K.

, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Tryznou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. -244, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20 086 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Smečky, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení sporné částky na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené se žalovanou.

Rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. -205, Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) žalobě vyhověl, rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o nákladech řízení vzniklých státu.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil; ve výrocích o nákladech řízení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce (jako zapůjčitel) uzavřel se žalovanou (jako vydlužitelkou) ústní smlouvu, podle níž jí v srpnu 2016 zapůjčil částku 2 000 000 Kč; splatnost zápůjčky nebyla sjednána. V srpnu 2017 žalobce smlouvu o zápůjčce vypověděl, přičemž žalovaná zápůjčku nevrátila. Stejně jako soud prvního stupně ani odvolací soud neuvěřil skutkové verzi žalované, že částku 2 000 000 Kč převzala od žalobce jako jednatele společnosti B. (dále jen „B.“) v postavení jednatelky společnosti C. (dále jen „C.“), a to jako zálohu na cenu plnění od společnosti C. ve prospěch společnosti B. v rámci obchodu z roku 2016, spočívajícího v nákupu kávy od maďarské společnosti Eger, Kft (dále jen „Eger“). Z korespondence mezi společnostmi C. a Eger sice vyplývá časová blízkost převzetí zápůjčky a vyjednávání o uvažované obchodní transakci, avšak nelze z ní ani nepřímo dovodit, že sporná částka byla převzata v souvislosti s nerealizovaným nákupem kávy a byla žalobci vrácena bezhotovostně v EUR. Naopak, provedené důkazy tuto skutkovou verzi žalované vyvrací. Nákup kávy od Eger i s ním související vrácení částky ve výši 74 000 EUR byly totiž vypořádány mezi C. a další společností žalobce (Bi.), od níž C. částku 74 000 EUR obdržela na základě faktury ze dne 16. 9. 2016 a jíž tuto částku následně vrátila platbami ze dne 19. 12. 2016 a 20. 12. 2016. Skutkovou verzi žalované neprokazuje převod stejné částky z účtu společnosti C. dne 19. 9. 2016 na účet společnosti B. a následně zpět z účtu společnosti B. na účet společnosti C. dne 6. 12. 2016 a 9. 12. 2016. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru o hodnověrnosti whatsappové komunikace, jíž žalovaná zpochybňovala. Možnost pozměnění obsahu těchto zpráv je totiž pouze teoretická, a vzhledem k dalším znakům komunikace i obtížnosti změn, je nepravděpodobná. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že soud prvního stupně pochybil, jestliže nehodnotil důkaz protokolem z jednání konaného dne 11. 2. 2020 v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , neboť získáním tohoto důkazu mohlo dojít k porušení práv třetích osob; žalovaná totiž nebyla účastníkem odkazovaného opatrovnického řízení a ani netvrdila, že jí bylo umožněno nahlédnout do dotčeného spisu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost podle , (dále jen „ “) spojuje se závěrem, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zároveň je přípustnost dovolání založena porušením jejího práva na spravedlivý proces podle d (dále jen „ “), jelikož napadené rozhodnutí, ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , závisí na vyřešení otázky procesního práva „vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu.“ Dovolatelka připomíná závěr nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , podle něhož „[Z]ásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které opře své skutkové závěry a které opomene.“ V poměrech nyní souzené věci to znamená, že účastník řízení má právo na to, aby důkazy, které byly v řízení provedeny, byly zhodnoceny, třeba tak, že soud vysvětlí, proč z jejich obsahu neučinil žádná zjištění. Se zřetelem k nosným důvodům nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , podle nichž „nesprávné právní posouzení věci se může týkat jakékoliv otázky hmotného nebo procesního práva, jejíž odlišné posouzení by se mohlo promítnout do výsledku řízení (…) Nesprávné právní posouzení tak může vyvstat i v souvislosti se skutkovými zjištěními, přesněji řečeno se způsobem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Jde o to, zda byla v konkrétním případě respektována zákonem stanovená pravidla pro hodnocení důkazů, včetně zákazu svévole, jenž lze jako obecný princip vyvodit přímo ze zásady právního státu,“ dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud „posoudil, zda postup soudů obou stupňů při zjišťování skutkového stavu (…), odpovídá pravidlům , jakož i zásadám spravedlivého procesu.“ S odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. , a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. , soudům obou stupňů vytýká, že soudy neuvěřily její skutkové verzi, podle níž zápůjčka byla poskytnuta mezi dvěma právnickými osobami, kdy žalovaná vystupovala při sjednání zápůjčky jako jednatelka společnosti C. a žalobce jako jednatel společnosti B., neboť zápůjčka souvisela s podnikatelskou činností obou společností. Stalo se tak proto, že „některé důkazy zůstaly v hodnocení (…) opomenuty, ačkoliv provedeny byly.“ Kdyby soud prvního stupně (a následně odvolací soud) správně vyhodnotil důkaz protokolem o jednání ze dne 11. 2. 2020 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. , musel by dospět (podle přesvědčení žalované) ke skutkovému závěru, že předmět zápůjčky byl poskytnut jednou právnickou osobou druhé a nikoliv mezi fyzickými osobami (žalobcem a žalovanou). Dovolatelka není srozuměna s tím, jak se odvolací soud vypořádal s postupem soudu prvního stupně, který neučinil žádná skutková zjištění z označeného protokolu o jednání ve věci Obvodního soudu pro Prahu 7.

S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. , ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. usnesení ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. , odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s jejich závěry nesprávně rozložil důkazní břemeno při popření pravosti soukromé y, za jakou považuje žalovaná textem zachycenou komunikaci v mobilní aplikaci WhatsApp, kdy dovolatelka popřela, že by takovou komunikaci se žalobcem vedla a její pravdivost zpochybnila tím, že komunikace mohla být zmanipulována. Žalobce proto tížilo důkazní břemeno ohledně autorství komunikace žalované. Podle závěrů soudů obou stupňů je vyloučeno, že by žalobce s komunikací v mobilu manipuloval. Podle přesvědčení dovolatelky soudy pochybily, když otázku pravosti a správnosti (pravdivosti) y spojily v jedinou spornou otázku. Jelikož z obou v řízení předložených znaleckých posudků plyne, že pravost ani integritu komunikace nelze zaručit, měl soud dospět k závěru, že žalobce, který komunikaci předložil, a z ní pro sebe dovozoval příznivé právní důsledky, ohledně její pravosti neunesl důkazní břemeno. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout, resp. jako nedůvodné zamítnout.

Nejvyšší soud projednal dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ani jedna z dovolatelkou formulovaných otázek není způsobilá založit přípustnost dovolání podle

Platí, že dovolacím důvodem uvedeným v není možné úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v Z toho, že žalovaná v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů vztahujících se k otázce pravosti a pravdivosti komunikace v prostředí mobilní aplikace WhatsApp předkládá vlastní verzi skutku, podle které nejde o jí vedenou komunikaci s žalobcem a že nelze vyloučit její obsahové pozměnění, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jimi vyvozenými závěry (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. ). Zákon nepředepisuje - a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - ve spojení s ), kterému důkaznímu prostředků přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Provedenému dokazování odpovídá žalovanou zpochybňovaný skutkový závěr odvolacího soudu, že jedním z původců sporné mobilní komunikace byla mimo žalobce i ona; s přihlédnutím ke všem v řízení provedeným důkazům, zde není extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli, jde-li o určující (podstatný) skutkový závěr, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi fyzickými osobami (žalobcem a žalovanou) a nikoliv mezi právnickými osobami (C. a B.). Žalovaná dovolacími námitkami prosazuje vlastní subjektivní úsudek o závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti v řízení provedených důkazů [viz zprávy o komunikaci mezi účastníky řízení ve formě tzv. print screenů]. Závěry obou v řízení předložených znaleckých posudků nesvědčí o tom, že by komunikace v aplikaci WhatsApp mezi žalobcem a účastnicí identifikovanou jejím telefonním číslem a názvem uživatele „M. K. new …“ vykazovala znaky úmyslné manipulace, ať jde o fingování osoby odesilatele („M. K. new …“) či o pozměnění obsahu jednotlivých zpráv. Soudy obou stupňů náležitě odůvodnily, proč whatsappovou komunikaci považují za hodnověrnou, jak co do komunikujících osob, tak i co do obsahu. Nejde proto o výjimečný případ, kdy by skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod byla způsobilá založit přípustnost dovolání podle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ).

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil rozložení důkazního břemene ve sporu o zaplacení zápůjčky a že neprovedl navrhovaný důkaz protokolem z jednání konaného dne 11. 2. 2020 v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného či procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jde-li o dovolání přípustné ( , věta druhá, ).

Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání podle , Nejvyšší soud její dovolání odmítl pro nepřípustnost podle

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti (právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti či právní moci podle lze uvažovat jen tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li dovolání bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. 9. 2021

JUDr. Václav Duda předseda senátu