Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 142/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky KOTLE-MONT a. s., se sídlem v Praze 9, Českomoravská 18, zastoupené Mgr. Karlem Jandusem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 185/35, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2014 č. j. -55, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní soud obdržel dne 15. ledna 2015 návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kterým se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen ""), kterým bylo dle jejího tvrzení porušeno její ústavně zaručené právo na soudní řízení u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu d (dále jen "").

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka vystupuje v roli dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod. sp. zn. , přičemž tato věc byla přidělena soudci Jiřímu Radovi. V průběhu insolvenčního řízení uvedený soudce rozhodoval o návrhu stěžovatelky, dle kterého měla být insolvenčnímu správci uložena povinnost předkládat stěžovatelce veškeré dokumenty a informace související s insolvenčním řízením a zdržet se dalších zásahů do její mimoekonomické sféry (srov. výrok II usnesení městského soudu ze dne 11. 6. 2014 č. j. -41). Protože proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání, rozhodla se stěžovatelka podat proti němu ústavní stížnost. Kvůli nedostatku finančních prostředků a nezbytnosti odborného zastoupení v řízení před Ústavním soudem podala návrh na vyloučení soudce Jiřího Rady z důvodu podjatosti, neboť by dle jejího názoru bylo nepřípustné, aby soudce fakticky rozhodoval o přípustnosti opravného prostředku proti svému vlastnímu rozhodnutí. napadeným usnesením rozhodl, že uvedený soudce není z projednávání a rozhodování v dané věci vyloučen. přitom dospěl k závěru, že stěžovatelka vznesla námitku podjatosti v souvislosti s nevyhověním jí podaným procesním návrhům, což zákon jako důvod podjatosti vylučuje v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Nad rámec toho uvedl, že uvedený soudce nemohl stěžovatelce zabránit v zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť v případě neschopnosti disponovat s dostatkem peněžních prostředků v důsledku insolvenčního řízení mohl být advokát stěžovatelce bezplatně určen postupem podle ustanovení , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Jádro stěžovatelčiny argumentace tvoří námitka, dle níž musí být v právním státě nepřípustné, aby soudce fakticky rozhodoval o přípustnosti opravného prostředku proti svému postupu. K tomu v projednávané věci došlo, neboť soudce, jehož postup chce stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem napadnout, rozhoduje o rozsahu její dispozice s majetkem, který je předmětem insolvenčního řízení. Stěžovatelka tak podala námitku podjatosti předem, neboť taková situace je obecně nepřípustná, bez ohledu na rozhodovací činnost konkrétního soudce, a zakládá poměr soudce k dané věci. Napadené usnesení vrchního soudu neobsahuje žádné objektivní posouzení těchto skutečností a nebere v úvahu předstižnost námitky podjatosti. Neřeší výše uvedenou problematickou situaci, ani intenzitu na první pohled zjevné podjatosti soudce v ní. Tím vším bylo stěžovatelce odepřeno právo na nestranného soudce, jak je chápáno v judikatuře Ústavního soudu. Názory vrchního soudu, že stěžovatelka měla využít možnost bezplatného určení advokáta, označuje ústavní stížnost za nepatřičné. Kromě toho, že se jedná o alternativu k zjevně nezákonnému rozhodnutí, je stěžovatelka přesvědčena, že jakožto majetná osoba, omezená pouze v dispozici se svým majetkem, splňuje podmínky pro bezplatné určení advokáta. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

III.

Formální předpoklady projednání návrhu

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost, splňující jinak podmínky pro její projednání, je nepřípustná.

5. V případech, kdy v souladu s předpisy občanského práva procesního je rozhodnuto nadřízeným soudem o námitce podjatosti, tak jako v dané věci, nelze totiž k přezkumu rozhodnutí obecného soudu z pohledu ústavněprávního přistoupit dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje [, ]. Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu tak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí obecných soudů (, 90y). Stěžovatelka však má v probíhajícím řízení k dispozici procesní prostředky, kterými může případné porušení práva na zákonného soudce namítat, a to včetně žaloby pro zmatečnost. Teprve selhal-li by systém nápravy porušení stěžovatelčiných ústavních práv obecnými soudy, bylo by namístě zabývat se tímto problémem v řízení o ústavní stížnosti. Obdobně rozhodl Ústavní soud např. usneseními

sp. zn.

ze dne 29. 9. 2011 nebo

sp. zn.

ze dne 15. 9. 2009 (dostupná na http://nalus.usoud.cz). Proto záměru stěžovatelky podat námitku podjatosti "předem" (sub 3) nebylo možno z hlediska vymezení podmínek řízení před Ústavním soudem vyhovět.

6. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než odmítnout stěžovatelčinu ústavní stížnost jako nepřípustnou ve smyslu ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2015

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu