Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1217/2021

-255

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně FinConsulting Czech Republic, s. r. o., se sídlem v Praze 7, Skalecká 357/17, identifikační číslo osoby 27403726, zastoupené Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, proti žalované Konzultační a poradenská společnost, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Neklanova 80/3, identifikační číslo osoby 26420911, zastoupené Mgr. Davidem Rolným, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, o zaplacení částky 182.390 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, č. j. -218, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 29. 1. 2020, č. j. -124, zamítl žalobu o zaplacení částky 182.390 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil co do úroku z prodlení z částky 10.000 Kč od 29. 5. 2015 do zaplacení a z částky 1.010 Kč od 15. 6. 2015 do zaplacení a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), jinak rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 182.390 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti druhému a třetímu výroku, podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „“), když odvolací soud se při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud postupoval nesprávně, když provedl důkaz, který soud prvního stupně důvodně nepřipustil, neboť byl předložen až po koncentraci řízení, a že tedy odvolací soud postupoval v rozporu se zásadou koncentrace dle ustanovení ve spojení s ustanovením Dle dovolatelky odvolací soud porušil rovněž zásadu neúplné apelace, když vyzval žalobkyni k dalšímu doplnění tvrzení a důkazů a tyto důkazy provedl, aniž respektoval, že takový postup nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením

Námitky dovolatelky ohledně porušení zásady koncentrace řízení a zásady neúplné apelace však přípustnost dovolání založit nemohou. Dovolatelka touto argumentací nepředkládá žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí záviselo, nýbrž jde o námitky nesprávného procesního postupu soudu, tj. vad řízení. Námitky vad řízení, v jejichž rámci není předložena otázka procesního práva řešená odvolacím soudem, kritériím stanoveným v neodpovídají (vzhledem k nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), a přípustnost dovolání tudíž samy o sobě založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil. Ustanovení věta druhá přitom stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné, což v nyní projednávané věci není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. , ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. , ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. , či ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. ).

Stejný závěr se týká i dovolatelkou namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu v důsledku nedostatečného odůvodnění.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. 8. 2021

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu