Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 57/2021

7 Td 57/2021-647

USNESENÍ

nejsou

podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci dovolání obviněných D. K., L. K. Š. a P. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. .

Odůvodnění

1. Obvinění D. K., L. K. Š. a P. S. podali dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto o jejich odvoláních proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. .

2. U Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího je věc vedena pod sp. zn. s tím, že rozhodnutí o podaných dovoláních připadlo v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu senátu č. 6 složenému ze soudců JUDr. Vladimíra Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila.

3. Podáním ze dne 6. 8. 2021, adresovaným Nejvyššímu soudu, obvinění vznesli námitku podjatosti vůči všem třem členům senátu č. 6 jako „členům předlistopadové komunistické strany“. Podle doslovného znění uplatněné námitky „bylo by velmi neblahé, kdyby o právu odsouzených na svobodný projev měly rozhodovat tyto svou minulostí morálně kompromitované osoby“. Podjatost členů senátu č. 6 obvinění namítli v souvislosti s povahou projednávané věci, kterou označili za „politický proces“, neboť byli odsouzeni pro přečin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1 tr. zákoníku. Tento trestný čin spočíval podle výroku o vině v podstatě v tom, že obvinění dne 6. 10. 2010 v Litvínově a v Mostě na veřejném mítinku Dělnické strany sociální spravedlnosti si vzájemně předávali a vystavovali prapor s logem rozpuštěné Dělnické strany, jehož symbolika odkazuje na symboliku hitlerovské organizace Deutsche Arbeitsfront a byla používána nacistickým hnutím Hammerskinheads, českým neonacistickým hnutím Národní odpor a dalšími neonacistickými uskupeními.

4. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu z vykonávání úkonů trestního řízení rozhoduje podle § 31 odst. 1 tr. ř. jiný senát Nejvyššího soudu. V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu proto o vyloučení soudců, vůči kterým směřovala námitka podjatosti a kteří jsou členy senátu č. 6, rozhodl senát č. 7 složený z jiných soudců.

5. Důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení jsou upraveny v § 30 tr. ř. Ve společném vyjádření k námitce podjatosti shora jmenovaní členové senátu č. 6 uvedli, že u nich nejsou dány žádné důvody vyloučení uvedené v § 30 odst. 1, 2, 3 tr. ř., tj. nemají žádný vztah k projednávané věci ani k osobám uvedeným v § 30 odst. 1 tr. ř. ani nebyli v projednávané věci činní ve smyslu § 30 odst. 2, 3 tr. ř.

6. Důvody uvedené obviněnými v námitce podjatosti by se mohly vztahovat jedině k důvodu vyloučení podle ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., podle kterého je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

7. Má-li být důvodem vyloučení soudce „poměr k projednávané věci“, musí mít soudce k projednávané věci bližší vztah v tom smyslu, že věc se ho nějak osobně dotýká. Např. může jít o to, že soudce byl účastníkem či svědkem události, která je předmětem řízení, případně že soudce je nějak zainteresován na výsledku řízení, který pro něho může znamenat nějaký prospěch či naopak újmu, apod. O nic takového se v posuzované věci nejedná a obvinění nic v uvedeném smyslu ani nenamítali.

8. Pokud má být důvodem vyloučení soudce „poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům“, musí tu být nějaký bližší osobní vztah mezi soudcem na straně jedné a některou z uvedených osob na straně druhé, typicky např. rodinný vztah, vztah hlubšího přátelství či naopak nepřátelství apod. Také v tomto ohledu je namístě závěr, že v posuzované věci není nic takového dáno a že obvinění to ani nenamítali.

9. Jestliže má být důvodem vyloučení soudce „poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení“, musí jít opět o nějaký bližší osobní vztah soudce k osobě, která v dané věci vystupovala z toho titulu, že vykonávala působnost jiného orgánu, přičemž ovšem musí jít o vztah přesahující běžné pracovní, profesní či kolegiální vztahy. Ani v tomto směru tu není v posuzované věci nic, co by mohlo být důvodem vyloučení, a obvinění to nijak nenamítali.

10. Namítané členství soudců senátu č. 6 v „předlistopadové komunistické straně“ nelze v daném případě podřadit pod žádný ze zákonných důvodů vyloučení. Případná dřívější politická příslušnost soudců není sama o sobě okolností, která by mohla vést k pochybnostem o jejich způsobilosti projednávat a rozhodovat věci nezávisle a nestranně bez ohledu na osobu obviněného, včetně jeho projevů, politických názorů či postojů – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. , publikované pod č. rozh. tr. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že z ustanovení , o soudech a soudcích, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud zde uvedl, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. , neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989.

11. Nejvyšší soud i při nynějším rozhodování respektuje zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. , v němž Ústavní soud uvedl (také s poukazem na svůj dřívější nález ve věci sp. zn. ), že informace o profesní minulosti soudce jsou "relevantní pro posuzování nestrannosti a nezávislosti jednotlivých soudců v návaznosti na rozhodování jednotlivých kauz." Vyjádřil rovněž názor, že mohou nastat případy, ve kterých by informace o soudcově členství v KSČ mohla vyvolat objektivní obavu z podjatosti soudce, a to kupříkladu pokud by soudce-člen KSČ ke dni 17. 11. 1989 rozhodoval o povinnosti státního orgánu zveřejnit údaje o členství jiného soudce v KSČ (viz odst. 27 citovaného nálezu). Nicméně Ústavní soud se v uvedeném nálezu primárně zabýval otázkou práva na poskytnutí informace ohledně členství soudců v KSČ. V odst. 67 odůvodnění nálezu uvedl, že předmětný údaj může sloužit jako prostředek ochrany jednotlivce (v postavení účastníka řízení) co do jeho základního práva na nezávislého a nestranného soudce, neboť mu umožňuje – podle okolností věci – vznést námitku podjatosti (současně i na jiném místě nálezu připomněl nutnost posuzovat tuto otázku individuálně v konkrétní kauze). Zdůraznil zároveň, že účastník řízení musí ohledně každého soudce, jehož podjatost namítá, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž má za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen.

12. Obvinění v námitce podjatosti pouze vyjádřili svůj názor, že v daném případě se jedná o „politický proces“ a že je rozhodováno o jejich právu na svobodný projev. Neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že konkrétní soudci – členové senátu č. 6 Nejvyššího soudu, jemuž věc byla podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení, by nemohli ve věci nestranně rozhodovat. Senát rozhodující o vyloučení neučinil žádná taková zjištění ani z obsahu spisu. To, že v posuzované věci u soudců senátu č. 6 neexistuje žádný z uvedených zákonných důvodů vyloučení uvedených v § 30 tr. ř., bylo ověřeno také z jejich písemného vyjádření ze dne 17. 8. 2021.

13. Nejvyšší soud (senát č. 7) proto rozhodl, že soudci senátu č. 6 JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil v projednávané věci nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 31. 8. 2021

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu