Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1442/2021

26 Cdo 1442/2021-209

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Z. S., narozené XY,bytem XY, zastoupené Mgr. Patrikem Altnerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Nad olšinami 2445/27, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2021, č. j. -163, takto:I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. -163, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 16. 7. 2020, č. j. -128, kterým zamítl žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu tam specifikovaného bytu, doručené žalobkyni 30. 7. 2018, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně není podle ustanovení , , ve znění pozdějších přepisů (dále jen „ “), přípustné, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněné otázky v souladu rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

Předně je třeba uvést, že dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek. Z obsahu dovolání je zřejmé, že ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a proti jeho způsobu hodnocení důkazů, nabízí „svůj vlastní“ (jiný) skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů (zejména ohledně naplnění uplatněného výpovědního důvodu); skutkový základ sporu se však v dovolacím řízení nemůže měnit. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění odvolacího soudu (soudu prvního stupně) nevykazují jakýkoliv nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu.

Jiný dovolací důvod, než který je uveden v , uplatnila rovněž výtkou, že nebyla poučena o koncentraci řízení a nemohla tak uplatnit další důkazy, jimiž by reagovala na provedené důkazy navržené žalovaným, čímž soudy porušily ustanovení a 2 , princip rovnosti stran i její právo na spravedlivý proces. Tím však nevymezila otázku procesního práva, na jejímž řešení by záviselo právní posouzení věci napadeného rozhodnutí, pouze tvrdí, že odvolací soud zatížil řízení vadou. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( -238a ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají. Ostatně o takový případ se ani nejedná; účastníci řízení měli dostatečný prostor před soudy obou stupňů k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, soudy provedly všechny důkazy významné pro právní posouzení věci a odvolací soud také dostatečně zdůvodnil, proč další důkazy neprováděl.

Způsobilý dovolací důvod (nesprávné právní posouzení) dovolatelka uplatňuje námitkami, že jednání, jež jí bylo vytýkáno žalovaným ve výzvě podle , – dále též jen o. z. (a to „soustavné slovní urážení a způsobování schválností ostatním nájemcům v domě a nechávání odpadků za dveřmi“, které zapáchají ve společných prostorách), nedosahovalo intenzity zvlášť závažného porušení povinností nájemce, navíc bylo ve výzvě popsáno pouze obecně, a nebyla jí poskytnuta přiměřená lhůta k jeho nápravě.

V rozsudku ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. (na který poukázal i odvolací soud), Nejvyšší soud dovodil, že vysoký stupeň intenzity porušení povinností nájemce znamenající zvlášť závažné porušení jeho povinností ve smyslu § 2291 odst. 1 a 2 o. z. může být naplněn jak v případě jeho chování, které už při jediném porušení povinnosti lze posoudit jako zvlášť závažné (velké poškození domu apod.), tak v případě chování, které - bylo-li by jen ojedinělé - by tuto intenzitu nenaplňovalo (nezaplacení jednoho nájemného, ojedinělé porušení nočního klidu). Za zvlášť závažné porušení povinností ho lze považovat proto, že jde o chování opakované, dlouhodobé (soustavné rušení nočního klidu, opakované znepřístupnění bytu, dlouhodobé neplacení nájemného, takže dluh převyšuje trojnásobek nájemného a nákladů na služby), případně jde o několik závadných jednání, které ve svém souhrnu již dosahují intenzity zvlášť závažného porušení povinností nájemce (současně neplatí opakovaně nájemné, ruší noční klid i jinak porušuje dobré mravy v domě).

Byť je třeba přisvědčit žalobkyni, že její závadné chování, které mělo spočívat „ve způsobování schválností ostatním nájemcům“, nebylo ve výzvě dostatečně určitě specifikováno (stalo se tak až ve výpovědi z nájmu bytu), zbývající dvě vytýkaná jednaní (soustavné slovní urážení ostatních nájemců a nechávání odpadků za dveřmi, které zapáchají ve společných prostorách) však již byla skutkově vymezena náležitým a dostačujícím způsobem. A protože tato její jednání již samy o sobě s ohledem na svou dlouhodobost a opakovanost naplňují intenzitu zvlášť závažného porušení povinností nájemce, je závěr odvolacího soudu, že výpověď byla oprávněná v souladu s výše citovanou judikaturou dovolacího soudu.

Neobstojí ani námitka dovolatelky, že jí nebyla poskytnuta přiměřená lhůta k nápravě závadného jednání. Vytýká-li pronajímatel nájemci, že nedodržuje pravidla obvyklá pro chování v domě a náležitý pořádek v domě (jak tomu bylo v projednávané věci), je namístě, aby od tohoto svého závadného jednání upustil nájemce „ihned“, „okamžitě“, nelze po pronajímateli spravedlivě požadovat, aby ještě nějakou další dobu takové chování trpěl. Žádost o okamžité upuštění od takového chování lze považovat za přiměřenou lhůtu k nápravě ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 3 o. z. (k tomu srovnej již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Dovolání žalobkyně proto Nejvyšší soud podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá )

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 9. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu