Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1472/2021

26 Cdo 1472/2021-134

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Ř., se sídlem XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Petrem Muchou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, proti žalovaným 1. B. M., narozené XY, a 2. M. M., narozenému XY, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, o určení výše nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2021, č. j. -107, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 21. 1. 2020, č. j. -53, zrušil Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. -75, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 20. 10. 2020, č. j. -85, určil, že výše nájemného, které jsou žalovaní povinni platit žalobkyni od 27. 2. 2019 za užívání bytu č. 11 nacházejícího se v 6. a 7. nadzemním podlaží v XY (dále též jen „Byt“), činí 30.860 Kč měsíčně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Odvolací soud rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, č. j. -107, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o určení výše nájemného, ve výroku II změnil výši náhrady nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu (k jeho doplnění, jež bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty, dovolací soud nepřihlížel), Nejvyšší soud podle (ve spojení s ) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odmítl.

Žalovaní v dovolání zpochybnili jednak závěr odvolacího soudu o výši obvyklého nájemného, vytýkali mu, že nesprávně vycházel ze závěrů znaleckého posudku Ing. Jana Beneše („otázka č. 1“), a dále závěr, že pro žalobkyni neplatil limit uvedený v , , dále též jen „o. z.“ („otázka č. 2“).

U otázky č. 1 zpochybňují dovolatelé závěry znaleckého posudku, znalci vytýkají, že nesprávně posoudil stav Bytu, nepřihlédl k jednotlivým vadám a nezohlednil je při stanovení výše obvyklého nájemného. Otázku, zda je znalec při určování výše nájemného obvyklého v místě a čase povinen jednoznačně ohodnotit veškeré jednotlivé zjištěné vady samostatně a odečíst takto zjištěnou částku od vypočtené obvyklé výše nájemného, považovali v rozhodnutích Nejvyššího soudu za doposud neřešenou.

Takto vymezená dovolací otázka však přípustnost dovolání nezakládá, neboť jí ve skutečnosti zpochybňují právní posouzení věci učiněné odvolacím soud prostřednictvím skutkových námitek a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování. Uplatňují tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků ( , 127 ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Soud věcnou správnost odborných závěrů přezkoumávat nemůže (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. ). Odvolací soud hodnotil závěr znaleckého posudku a v souladu s touto ustálenou soudní praxí dospěl k názoru, že je náležitě odůvodněn, podložen obsahem nálezu, a znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, včetně stavu Bytu. Závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, jeho zjištění odpovídají obsahu spisu a nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.

U otázky č. 2 dovolatelé zpochybňují závěr odvolacího soudu, že bylo namístě aplikovat ustanovení § 3074 odst. 2 o. z., a proto žalobkyně nemusela postupovat podle § 2249 odst. 1 o. z. Vytýkali mu, že nesprávně posoudil obsah dohody účastníků z března 2018, měli za to, že se v ní dohodli o zvýšení nájemného od ledna 2018, nikoliv (jak nesprávně dovodil odvolací soud) na odpadnutí důvodu pro snížení nájemného pro vady a vrácení nájemného na výši stanovenou jednostranným oznámením žalobkyně o zvýšení nájemného ze dne 21. 9. 2011. Celkové zvýšení nájemného, které jim mohla žalobkyně navrhnout, proto nesmělo překročit za poslední tři roky 20 %, což však žalobkyně nedodržela, a soud neměl k jejímu návrhu podle § 2249 odst. 1 o. z. přihlížet.

U této otázky sice dovolatelé uvádějí, s jakými závěry odvolacího soudu nesouhlasí, aniž by však k této otázce vylíčili předpoklady přípustnosti dovolání ( - 238a ) a ani z obsahu dovolání nelze zjistit, zda má jít o otázku v rozhodnutích dovolacího soudu doposud neřešenou, nebo zda se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo zda je tato otázka v rozhodnutích dovolacího soudu řešena rozdílně, případně zda se má dovolací soud při jejím řešení odchýlit od některého svého předcházejícího rozhodnutí.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné u každé otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud se proto u otázky č. 2 věcnou správností závěrů odvolacího soudu zabývat nemohl.

Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou (zejména ve vztahu k dokazování znaleckým posudkem), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, uplatňují rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné ( -238a )

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 9. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu